Jsem anděl v noční barvu oděný
má křídla ebenová
když rozepnou se k nádheře nebeské
všechny hvězdy pohasnou
ä Ty už víš,když mě uzříš
žes ráno viděla východ slunce svůj poslední
A zavřeš dveře poslední
a klíče zahodíš
když křídla má ti obzor zacloní
přede mnou kolena se ti podlomí
a dech poslední
jako pára z Tvých rtů růžových zmizí
v rukou svých Tvou svíci
Bytí Tvého hořící
jsem Ten,jenž zlomit nakonec jí musí
a uhasit slzami Svými
plamínek Žití Tvého
neprosím o odpuštění
jsem Ten, který si přijde pro každého
Byl jsem první v úsvitu stvoření
a budu poslední v soumraku zkázy
A nyní ,má růže krásná a zlomená
musíš se mnou jít
za kruhy Světa
a nádheru Nebes
Tvá svíce zhasla
a není Tě víc
v tomto našem slzavém údolí
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 19x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
ticho | Toužím | Citová investice | Soumrak | Anděl smrti