Tisíce svící zlatých
ve svatyni smaragdové
v zrcadle z modrého safíru
naráz se zhlédly
a vzduch se rozechvěl jarním očekáváním
nových počátků,lásek,polibků a vášně
Kdy Srdce
z hrudi vzlétnout chce k výšinám
a na obloze bez mráčku
vyzpívat by chtělo,jako skřivánek
své štěstí toho okamžiku svého Bytí
kdy milovat Tě smělo
a líbat na Tvé rety rudé
pod Lunou a stromy rozkvetlými
A v té štastné chvíli i umřít se mu chtělo
aby odešlo, plné Tvé i Své lásky
tam za Obzor,kde láska neumírá a květy nevadnou
věčně září Slunce a stíny našich dnů zapadnou
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
První je dobrá, druhá je ..., třetí je patetická, velká písmena na místech, kam nepatří - náhradní význam. Spojka na začátku sloky, a přívlastky, které z některých obrázků dělají skoro kýč. Méně je více - šetři slovy, uděláš méně chyb. Píšeš pro lidi, kteří si toho umí spoustu domyslet. Piš, ale mysli přitom na ty, kteří to budou číst...
Andělé | Toužím | MY | slunce | ticho