Za rozbřesku, u snídaně, 
scházejí se každý den, 
jako první probouzí se, 
pohled na ně je snad sen.

První zleva modře září, 
jako by spal v kalamáři, 
druhý teď, jak slunce zlatý, 
zapojil se do debaty.

Třetí, čtvrtý, pátý, šestý, 
všichni mají z květů vesty.

Na mou duši jim to sluší, 
i když často křikem ruší.
Hádej, možná je to zkouška -

není přece nad papouška...