28.1.2002

Jeden muj den v mem meste s mymi pocity.


Autor: Peter Nemek, 25.3.2002, Básně

  

Probouzení do černého rána
zrození první myšlenky-ona.
Na poli
cestou do školy
žárlivě protestuje vrána.

Vytáhněte si učebnice!
Pravdy ze zkorumpované lavice
svědka.
Viděl jsem tě na chodbě
máš rudě přebarvené vlasy
jak trpící mučednice
co ukončila linii předka.

Bylinkový tabák
hedvábně provoněl celé město.
Hepatitidový úplněk
se potkal se sluncem.
Panelákový barák
to tupě nechápe.

Země se otáčí
pod rozbouřenými vlnami mraků
až dovalí sem noc.
Sedím v parku
v žlutém dechu lampy
a čtu si Saroyana:
"Zápisky o životě, smrti a útěku na Měsíc."

Teplý vítr
šustivě válí po betonu
barevně uschlá křídla motýlů
jenž byly tak smutně svobodné
a krásné
jako když déšť zalévá květinovou mohylu.

Jdu k Zámku
starou ulicí
sám
v sobě bloudící.
Věže sedmou na náměstí odbíjí
lesklé dlažební kostky
zrcadlí mé kroky
do ticha - pondělka.

Výhled na město
s okny místo hvězd
řeka svíjející se pod mosty
agonická křeč.
Vítr mi pískavě zpívá svou píseň
do uší.
Nebo recituje báseň
co dovál z hor
a tancuje
s mým rozepnutým kabátem.


Blafuje
když slibuje
že až skočím
a se vším skončím
že mě dovane do nebe.

Radši jdu k tvému domu
jestli tě náhodou nepotkám.
Hledám tam vodu
co nesmím pít.
Krásny sen
co bolí snít.

Běžím vynadat tomu v Basilice
která se bělostně leskne tmou.
Zadní vchod nemocnice
Chirurgickotraumatologická
ambulance
před níž se sklání smuteční vrba.
Jdu jejím nočním stínem
syn zrozen jejím klínem.

Zvednuté závory.
Sanitky pestře blikající
jako kolotoče s cirkusem
vyjíždějí němě do noci.
Závody
s životem a smrtí.

Těmhle klaunům nelze pomoci
musím se jim jen smát.
To se mám bát?
Chce se mi spát.

Usínám
a proklínám
poslední myšlenku - na ni.
Jsem unaven
vítr odnes den.
Úplněk bez úsměvu
jen s krátery na tváři.
Útěk na Měsíc.

Hodnocení: 0.33
(celkem: 1, počet hlasujících: 3)

Zobrazeno 3x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>