Kolonie se ničím neodlišovala od jiných kolonií, podobných si jako vejce vejci. Jen jedna zahrada vprostřed ostatních se postupně proměňovala.
Majitele již dlouho nespatřil nikdo, kdo ji míjel, bez krumpáče, rýče nebo kolečka v ruce. V potu tváře navážel za každého počasí do kontejneru úrodnou hlínu, na svůj pozemek naopak oblázky, kameny, obrubníky, monolity.
Vykácel ovocné stromy. Bonsaji, vzácnými asijskými keříky a tújemi osázel betonové truhlíky. Zelenou plochu nahradila šedavá zámková dlažba. Cestičky zářily bělostnými oblázky.
V noci mrtvou zahradu osvěcovaly solární lampičky. Na průčelí chaty se nově skvělo velké červené srdce. Proměna byla dokonána.
Kosi, vrabčáci a hrdličky už tady nebyli k vidění. Jen shrbený muž, jak vyhlíží přes železné ostny plotu - snad k řece Ohři.
Tím směrem kdysi odešla jeho manželka.
Ona se ale vrátí. Musí se vrátit. To pro ni vytvořil dokonalou zahradu.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Podzim | Škvíra ve dveřích. | Kočičky | Vánoční besídka | Nehoda