Sešlapané polobotky ukusovaly krok za krokem zablácenou cestu. Ranní městský sníh zkašovatěl a spolu s bahnem v parku dokreslil typický obraz zimního inverzního města. Zahalená v šedivé pánské bundě šla zkratkou přes městský sad, pohledem upřeným do země. Přes rameno hozená taška jí co chvíli sklouzávala po paži dolů. Nevrle svůj dnešní "úlovek" prokřehlou rukou posouvala zpět na rameno. Sáček s namačkanými banány se v tašce třel o krabici vína a chumel akčních letáků.
"Maruno, kde jsi, čekám tu už hodinu, to neseš nejmíň poklad, doufám." Skřípavým hlasem oznámil Maruně svou nespokojenost Vladan. U výměníku poklidně stoupala pára a Vladan si u ní snažil aspoň trochu prohřát pletenou čepici. Zrovna projížděl serpentýnama trolejbus, když Maruna konečně vybalila večeři na betonový kvádr, který byl tělem výměníku a zároveň stolem a krbem těch dvou. Vladan hrábl po krabici vína a osobitým stylem zamumlal směrem k Maruně. "Ses teda moc nepochlapila". Maruna nereagovala, vzala letáky a sedla si na polorozpadlou židli na druhé straně kvádru. Zatím zimní inverze sklouzla od Bertina údolí dolů k Labi a na nebi zajiskřila první hvězda. Bláto ve vzorku polobotek ztuhlo a Maruna ho klacíkem dloubala ven. Vladan ji podal poloprázdnou krabici, aby se taky zahřála. Když polykala poslední doušek, zahlédla na nebi hvězdu a rozpomněla se na své dětství, jak trucovala na balkóně a pozorovala hvězdy.
Bylo to krátce po Mikuláši. Její mladší bratr jí tenkrát roztrhal všechny obrázky s čerty. Byla unešená právě z návštěvy čerta, který k nim domů tehdy prvně zavítal s Mikulášem a andělem. Čert byl barevný a třpytivý řetěz a trojbodec se blýskal. Za hezkou básničku dostala 4 pastelky. Mikuláš s andělem měli nudné barvy. A navíc - bílou pastelku neměla. A malovala a malovala třpytivé čerty. Maminka jí snad v obavě o její zdraví po týdnu čerty zakázala malovat. A bráška se jich bál.
"Maruno, si už zmrzla nebo co? " zahartusil podnapilý Vladan a přetrhl tak vzpomínku. Od pusy mu šla pára. Maruna ze země zvedla červený ušmudlaný spacák, chvilku ho podržela nad párou a obratně otočila naruby. Vystlala ho letáky a pečlivě očištěné boty vklouzly do nejvzdálenějšího kouta toho zatuchlého vaku jako první. "Maruno, dnes to bude asi kruťava, neměla bys chrápat na zemi" Vladan narazil na hlavu čepici a zvedl límec vaťáku. Přitáhl židli blíž k výdechu výměníku, obkročmo se posadil, opřel čelo o jeho betonovou hranu a za chvilku usnul. Vedle jeho hlavy pomalu promrzaly pomačkané banány.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Láskosnílci | Pasáčku beránků | Vážka | Kaštánku | Vzpomínka