Marcela seděla jako obvykle na starém houpacím křesle z falešné simí kůže a prohlížela si pytel s ukradenými věcmi. Když přepočítávala zbylé simleony, které jí chrastily v kapse, jako rolničky malých simíků o Vánocích, zamyslela se. „Proč zrovna já musím mít tak strašnej život? Co mě vlastně vůbec čeká? Jen ničím ostatním jejich životy a sama žádnej pořádnej nemám!“ Marcela sklopila oči a otřela si slzu, která jí sklouzla po tváři, jako kapka rosy z okvětního plátku růže.
Druhý den Marcelu nemělo potkat nic zvláštního, a tak se jako vždy vypravila do práce. Nasadila si masku, popadla pytel, nakrmila rybičky a odešla. Marcela našla ulici, jejíž adresu měla na kousku papíru a vešla dovnitř. No, ve skutečnosti přímo nevešla, ale tak trochu si pomohla otevřít pomocí tenkého drátku. Když do pytle strkala kameru a fotoaparát, udělalo se jí horko a sundala si masku.
Jen že v tom vešel do místnosti nějaký muž.
„Heh…ehm, co tu chcete?“,zvolal muž.
„Ehm…já…já jsem z týdeníku pro simí mládež, jsem Marcela…Simóna a přišla…přišla jsem udělat rozhovor s tak…tak úžasným…zpěvákem, jako jste vy…“
„Já, ale, ale nejsem…“
„Ale prosím vás, nebuďte tak skromný. Tak, začneme?“
„Pro mě za mě…“
„A ještě malý dotaz, jaké je vaše jméno?“
„Roscoe…Roscoe Švorc…víte, že jste ve skutečnosti moc hezká?,“zaskočil muž Marcelu.
A tak se stalo, že novinářka Marcela, která je ve skutečnosti nadějná zlodějka, nejen udělala rozhovor se „zpěvákem“, který je ve skutečnosti policista, jež nezadržitelně miluje okrádání lidí, ale také toho dne našla svou velkou lásku. Jejich životní sny se naplnili, ale jejich život jako takový zůstal nezměněn, Marcela stále kradla a milovala Roscoa, o kterém si myslela, že je talentovaný zpěvák a Roscoe, co nezazpívá ani sloku, stále zatýkal zloděje a nepřestával myslet na Marcelu, „novinářku“, která se mu jednoho dne prostě „vloupala“ do života…
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Vloupání, které stálo za to! |