´Jen si nezvolte za prezidenta takového robocopa, jako máme my..´ znělo post scriptum prvního dopisu, který Marie dostala od Michala. Celkem úsměvný pohled na svět, Havel vs. Schuster.
A dějiny se stále nějak opakují. Nikdo není horší, ani lepší. Jenom lidská manipulace a neustálý boj o moc zaslepuje selský lidský rozum, který si radši sám sbalí kufry a jde mezi obyčejné lidi, kterým dělá mnohdy problém vyžít s mála, nicméně radši to, než si zásobit pupky a hruď cizím peřím a cizí prací.
Marie byla rozpačitá a tak nějak lidsky šťastná. Přeci je to malá odrůda zázraku, když jeden den nikoho neznáš, a druhý den o tobě někdo píše.. vlastně Tobě píše. Je to síla. "Myslím, že náš není o nic menší Robocop" odespala Marie s malým, ironickým emotikonem.
Vykreslování určitých shod bylo až neuvěřitelně zábavné. Prý své první dopisy nečetli jako první. Nikdo neočekával poštu z cizí republiky. Natož pro dospívající dítě.
Marie tedy byla více překvapená, než máma. Smála se.. rozpačitě, nevěřícně.
"Jsem studentem na učilišti v Liberci, slaboproud. Není to asi nejpřitažlivější, ale baví mně to. Co děláš ty?" První krůčky bývají těmi nejodvážnějšími. "Já chodím na střední a snažím se žít co nejlíp."
Jo, první krůčky. V každém období našeho života.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zapomenuto.. | Práce, vztahy, život.. | Myšlenková honička | Ohnivé kruhy | Škrboška v dlani