David se probudil a zjistil, že je sám. Myslel si, že se mu to jenom zdá, a tak se rozhodl, že se z toho špatného snu probudí, přičemž usnul. Když se znovu probudil, situace se nezměnila. Vedle něho nikdo neležel. Vzduch byl nasáklý alkoholovými výpary, které vycházely z Davidovy pusy, v níž chyběl zub. David to ale necítil. Ani v tu chvíli nevěděl, že o něj minulou noc přišel. Měl naprosté okno. Ležel a koukal na prázdné místo vedle sebe. Bylo půl desáté.
Není možný, aby už vstala. Musela odejít. Muselo se něco stát.
Občas se opil a vyváděl věci, kterých pak litoval. Možná, že to včera přehnal. Ale jestli odešla, tak se zase vrátí. Odešla už několikrát a pokaždé se vrátila. Většinou se vrátila už ten samý den, protože měla strach, že by to od Davida schytala. Jen asi dvakrát se stalo, že přišla až druhý den. Říkala, že byla u mámy, ale David není tak hloupý, aby nepoznal, že celou noc prochlastala. Byla celá oteklá a mumlala nesmysly, a tak napustil plnou vanu studené vody a pořádně ji vymáchal. Už dlouho dala pokoj. Byl to ale jenom klid před bouřkou, která včera zřejmě udeřila.
Když se napila, vyváděla věci, které obvykle chlapy dohání k zuřivosti. Koketovala víc, než je zdrávo a David patřil k těm, kdož nemají rádi, když ženské koketují s jinými mužskými. Snažil se vzpomenout, co se předešlý večer stalo, ale přemýšlení bylo příliš bolestivé. Otočil se ke svému nočnímu stolku, odkud vzal prázdnou krabičku od cigaret.
Zase všechny vykouřený! Kolikrát si říkal, že si nechá pár na ráno nebo že si nakoupí do zásoby. I jí to říkal, ale ona na nic nemyslí.
Nikdy na nic nemyslí, povzdechl si a vybral z popelníku ten největší vajgl. Když si ho chtěl zapálit, zjistil, že jsou sirky navlhlé. Praštil vzteky do nočního stolku, pak vstal a z bundy, která byla hozená v rohu místnosti, vytáhl zapalovač. Potom se zase vrátil do postele, kde si konečně zapálil. Mocně natáhl kouř do plic, načež se rozkašlal.
"Do prdele!" zaklel, když se snažil nabrat dech.
Chvíli ležel, aniž by na cokoliv myslel, dokud si opět neuvědomil, že je pryč. Ale na co si lámat hlavu? Ona se vrátí. Nemohla by bez něho být. A s mámou by nevydržela. Ne že by se nesnášely, jen nemohly být delší dobu spolu. Dvě slepice na jednom smetišti. David se usmál a potáhl si z vajglu (tentokrát opatrněji).
Taky by ji máma neživila. Tam by se nemohla celý den válet u televize.
Kdyby aspoň uklidila.
David típnul vajgl a dal si ruce za hlavu. Koukal do stropu a vzpomínal na den, kdy se potkali. Byla k sežrání - plná života. Byl to přesně ten typ, který vás na první pohled uhrane. Chlastala v baru s nějakým chlápkem.
Na první pohled bylo vidět, že ten plešatý páprda s nemožnou kravatou není její starej. Šel po ní, ale ona s ním jenom vymetala. Kupoval jí pití a ona koukala po jiných. Nakonec se její pohled zastavil i u Davida. Usmála se na něj tak, že se z toho Davidovi zatmělo před očima. V tom úsměvu bylo všechno. Z toho úsměvu vyčetl, že bude tu noc jeho. Z toho úsměvu bylo zřejmé, že se jí David líbí. Vycítil šanci a za nic na světě si ji nechtěl nechat vzít. Poslal jí panáka, pak druhého, pak si přisedl a za chvíli ten její šamstr pochopil, že je tam navíc. Zaplatil, pokusil se o úsměv a zmizel. Byl to chudák. Ale tak to chodí. Neměl na to, zbavit se Davida. David byl ranař s pohledem Marlona Branda a jeho frajerský bílý úsměv doháněl holky k šílenství. I ona mu podlehla, jak sám tušil, hned tu první noc. Bylo to intenzivní, vášnivé, divoké. Jak na to tak David vzpomínal, zjistil, že mu začíná tvrdnout. Zaplul rukou pod peřinu a za chvíli hledal, do čeho se utřít. Byla fakt kus. To byl také hlavní důvod, proč ji David ještě nevyhodil.
Byla kus, ale kdo jinej by ji takhle vydržoval?
Ona se určitě vrátí, uklidňoval se, když si utíral břicho kapesníkem.
Její problém byl v tom, že nebyla samostatná. Sama by nepřežila. Za ten rok, co jsou spolu, si nedokázala najít práci ani nové přátele. Zná jenom Davidovy kámoše. Své známé už hodila přes palubu. Její svět byl mezi zdmi Davidova kvartýru a v lahvi vodky. Nejednou se vrátil z práce a našel ji namol. Ležela na gauči a mumlala nesmyly a to pak přišla na řadu vana. Studená sprcha na ni působila jako živá voda. Pak se vždycky rozbrečela a prosila za odpuštění. Uměla to pěkně zahrát. Většinou to Davida obměkčilo. Ale když byl i David opilý, padlo pár facek. Jednou ji načapal s Markem, alkoholikem ze sousedství. Vážil asi padesát kilo. Doktoři mu řekli, že jestli bude pokračovat v pravidelném požívání alkoholu, brzy umře, ale zřejmě se mýlili. Marek chlastal dál jako duha a byl čím dál tím živější. Sršel humorem a i přes svůj hrozný ksicht měl plno holek. Jeho obličej se podobal seschlé švestce a na rukou se mu dělala podivná vyrážka. Zuby měl žlutější než Davidovy prsty a oči jakoby zatopené hnisem - žádný lesk, žádné světlo. Když se David vrátil domů a našel je tam, byl jak smyslů zbavený. Kdyby měl pistoli, určitě by je oba bez váhání zastřelil. Marek dostal pořádnou nakládačku. Snad měl i zlomené žebro. Byla to smůla. Vlastně spolu nic neměli. Jenže když je David uviděl, vypadalo to trochu jinak. Seděli na gauči a Marek měl položenou ruku na jejím rameni. Jenom se smáli, jenže David byl opilý (ještě víc než oni). Ji taky zbil. Tekla jí z nosu krev. Možná to trochu přehnal. Při vzpomínce na to se celý rozklepal. Vybral z popelníku další vajgl a zapálil si ho. Zase se rozkašlal.
Od té příhody s Markem si nikoho nepozvala, i když jí David řekl, že klidně může. A když někam šli, ani se na nikoho nepodívala. Měla strach. Předtím ráda koketovala. Pak sice chytla nějaký ten pohlavek, ale to byly vždycky jen výchovné facky. Avšak ta poslední nakládačka byla trochu ostřejší. Krvácela. Měla strach. Stala se z ní poslušná holčička, jenže předešlý večer udeřila bouře. David si to začínal pomalu všechno vybavovat. Už v hospodě nasadila ďábelské tempo a za hodinu byla pěkně namazaná. Na tváři se jí objevil podroušený úsměv a v očích měla zase ten vyzývavý žár, pod kterým by roztál i ledovec. Bavila se skvěle. Davidovi to nevadilo. Naopak měl radost, že ji po dlouhé době viděl veselou. Jediný, kdo u stolu vypadal nervózní, byl Marek. Začala ho totiž brát kolem ramen, a dokonce mu dala i pusu. Marek si ještě moc dobře pamatoval tu nakládačku, a tak se pořád koukal na Davida a snažil se to svými smutnými pohledy ospravedlnit. Ale jak už jsem říkal, Davidovi to bylo jedno. Nevadilo mu její chování, dokud se v baru nezačala motat okolo jednoho frajera, o kterým se říkalo, že je to nájemný vrah. Znala tu historku taky, ale bylo jí to jedno. Chlast jí spálil snad všechny mozkové buňky. Teď když si na to David vzpomněl, přešel mu mráz po zádech.
Nikdo neví, jestli je to s tím nájemným vrahem skutečně pravda, ale ta historka se už tak vžila do podvědomí lidí, že o tom vlastně nikdo zároveň ani nepochybuje. A i kdyby to nebyl nájemný vrah, bylo jisté, že je to rváč. David si toho byl moc dobře vědom. Neměl by proti němu šanci a ona se na něj smála a nechávala si kupovat pití. Teď se cítil jako ten chlápek, se kterým byla, když ji poprvé potkal. Byl bezmocný a byl tam navíc. Nedalo se nic dělat, David se tedy musel také opít. Objednal si dvojitou vodku a kopl ji do sebe. To zopakoval ještě třikrát za sebou. Zem se začínala houpat. Marek už vzal radši roha, protože se s nimi vůbec necítil dobře, a tak David zůstal na baru sám mezi cizími lidmi a po své pravici měl ji a vraha. Vypadali jako milenci. Znechuceně se na ně podíval a v tu chvíli se jejich pohledy střetly.
"Na co čumíš?" obořil se nájemný vrah.
David už ale skoro nic neviděl, a tak po pravdě odpověděl, že se nedívá na nic. Než si stačil uvědomit, o co vlastně běží, ležel venku na studené dlažbě a z pusy mu tekla krev. Vrah stál nad ním a něco řval. Teď si David konečně v posteli jazykem nahmatal prázdné místo v horní řadě zubů. Jedna stolička byla pryč. Musela to být pořádná rána. Ale kde byla ona? Už si vzpomněl. Zůstala klidně dál sedět v baru. Ani ho nebránila. Klidně si tam dál chlastala. Vrah ještě Davidovi uštědřil kopanec na rozloučenou a vrátil se dovnitř.
"Ta svině!" proklínal ji David, když se belhal domů. Nejdřív se chtěl vrátit zpátky do baru, ale pak zjistil, že je to zbytečné. Nestojí mu za to, aby si kvůli ní nechal rozmasakrovat ksicht. Když došel domů, vytáhl z lednice lahev vodky a pořádně si přihnul. Pusu měl v jednom ohni. Vlastně celý hořel nenávistí k vrahovi i k ní. Tohle fakt nečekal. Byl to vždycky on, kdo udával tempo, a teď ho právě ztratil. Ujel mu vlak, i když nebyl zvyklý čekat. A čekal ještě hodně dlouho. Přišla až v pět. David seděl v kuchyni a dopíjel poslední zbytek vodky. Celou tu dobu koukal do zdi a snažil se tam vyčíst odpověď a teď, když byla na dosah, neměl ani sílu se zeptat. Jenže ona to udělala za něj.
"Nespala jsem s ním," řekla podroušeným hlasem.
Měla dost. Kymácela se ve dveřích a její pohled nebyl s to Davida zaostřit, takže neviděla, jak se mu do očí derou slzy. Snažil se je zastavit, ale nešlo to.
"Miluju tě," vyšlo z jeho zkrvavené pusy, aniž by chtěl, načež se jí udělalo špatně.
Ani se neobtěžovala jít na záchod. Prostě se vyzvracela v kuchyni na podlahu a i v totální opilosti věděla, co se bude dál dít, a byla ráda, že nebude nic cítit, ani studenou vodu ani jeho facky. Bylo jí to všechno jedno.
"Tak dělej!" rozkřičela se na Davida, "ubal mi ji a hoď mě do vany! Ty se totiž na nic jinýho nezmůžeš! Seš ubožák! Tak dělej!"
"Taky že to udělám!" zařval ještě se slzami v očích. Pak ji popadl za vlasy a odtáhl do koupelny.
Teď, když si David na všechno vzpomněl, dál ležel v posteli jako zabitý a bál se pohnout. Bál se udělat cokoliv, co by nasvědčovalo tomu, že už nespí. Doufal, že až se z toho hrozného snu probudí, bude ležet vedle něho. Byla krásná, když spala. Vypadala jako anděl. Najednou ucítil bolest v žebrech, což ho ujistilo, že to žádný sen nebyl. Ona neodešla. Byla tu celou dobu s ním. Když otevřel dveře od koupelny, dívala se na něj ze dna vany očima otevřenýma dokořán. Vypadalo to, jako když se na něj z té studené vody usmívá. Našli je tam za dva dny. David ležel na studené podlaze. Neuměl odpovědět na žádnou z otázek, které mu pokládali různí lidé. Pořád jenom říkal, že se vrátí. Míval hrozné záchvaty, když ho nutili jít do umývárny. Ale teď je to lepší. Bere silné prášky a pomalu zapomíná. Když říká, že se vrátí, už ani neví, o koho jde. Ze zamřížovaného okna vidí jen kus nebe, odkud na něho občas koukají něčí oči.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Millerovi | Citáty | Kapitán Kormorán | Zastávka | Zámecká akce