Popadl jsem klacek a vrhl se na postavu s nožem. Ta pronikavě zaječela, když jsem ji jím přetáhl přes hlavu, nicméně se otočila a mířila nožem na mě. Nikdy jsem neměl v rukou moc velkou sílu, ještě chvíli jsem zápolil se šesti zakuklenci, nakonec jsem skončil na zemi. (Melissa ![]() |
Byl jsem jako v mrákotách. Viděl jsem že se postavy kvapem dohadují co se mnou. Když tu náhle jsem jako ve snu zaslechl houkačky policie. Postavy se v tu ránu vrhly ke dveřím a zmizely prič.
Pak jsem omdlel. (HunteR ![]() |
Probral jsem se v sanitce, otevřenými dveřmi jsem viděl, jak záchranáři z domu vynáší přikrytá nosítka. Ten pohled byl jako ostrý nůž v zádech, hlavou mi probleskla myšlenka na jedinou věc: Žanet! (Melissa ![]() |
Pokusil jsem se zvednout, ale vtom se za mnou ozval hlas ošetřovatelky. "Ležte klidně." "Co je s Žanet?" zeptal jsem se.
"Vaše přítelkyně může mluvit o obrovském štěstí, je předávkovaná nějakou drogou ale jinak v pořádku."
"Tak kdo je na těch přikrytých nosítkách?" Otázal jsem se.
"Nevím to určitě." Zašeptala "Ale nejspíš jedna z osob co byly s vámi v domě." "Slyšela jsem že se střílelo."
Takže Žanet je v pořádku. To se mi ulevilo. (HunteR ![]() |
I přes obrovskou úlevu ve mě zůstal střípek pochybnosti. Nedokázal jsem si vysvětlit, co mělo tohle všechno znamenat. Drogy, zamaskované postavy, podivný rituál a dokonce i zbraně! Doufal jsem, že budu mít možnost se od Žanety všechno dozvědět. (Melissa ![]() |
Když jsem se probral v nemocnici zjistil jsem, že mě bolí hlava a že nemohu pohnout levou rukou. Rozhlédl jsem se kolem. Byl jsem na pokoji sám. Žanet nikde. (HunteR ![]() |
Dveře pokoje byly pootevřené a z chdby se ozývaly kroky a hovor. Každý z těch zvuků byl pro můj sluch jako kopanec do hlavy. Zavřel jsem oči a zkoušel usnout, nepodařilo se mi to. Musel jsem chtíc nechtíc myslet na to, co se stalo ve starém domě. (Melissa ![]() |
V tom vkročila dovnitř jedna ze sestřiček a nesla nějaké léky. "Á dobrý den, tak vy už jste se probral, to jsem ráda." "Jak dlouho tu ležim?" Zeptal jsem se. "Jenom dva dny." Odpovídá sestra a bere hrnek čaje ze stolu. "Teď si vemte tyhle léky a zapijte je." Co sem moh dělat vzal jsem si léky. "Výborně." Povídá. Potom odešla a mě se konečně zmocnil kýžený spánek. (HunteR ![]() |
Tvrdý, bezesný spánek, trvající věčnost. Tou se pro mě stal v okamžiku, kdy jsem se probudil a uvědomil si, že čas neúprosně letí a já stále nevím o nic víc, než jsem věděl před týdnem. (Melissa ![]() |
Zvedl jsem se. Už jsem se cítil lépe. Přišla sestra a povídá. "Tak dneska vás už pustíme domů." Zaradoval jsem se. "Prosim vás víte jak mě přivezli, byla tam se mnou jestě jedna dívka, nevíte o ní něco?" Sestra se zamyslela "Nic se mi nevybavuje, přivezly vás samotného." Takže bylo jasné že budu muset Žanet zase hledat. (HunteR ![]() |
Netušil jsem ale kde. Možná byla v pořádku, možná zraněná, možná dokonce... Ne, na to jsem nechtěl ani pomyslet. Naděje mi svitla v okamžiku, kdy se ozvalo zaklepání a do pokoje vešli dva policisté. (Melissa ![]() |
"Dobrý den." Povídá jeden. "Chci si s vámi promluvit ohledně dění v tom domě, povězte nám všechno co víte." Byl jsem trochu zaskočen, čekal jsem "Jak se vám daří." Nebo něco podobného. "Nejprv chci vědět co je s Žanet." Povídám. Jak oni na mě, tak já na ně." Ten co pozdravil se zamyslel a povídá. "Vaše přítelkyně je v už v pořádku, je pod naším dozorem." Když to dořekl otočil se na druhého a kývl. Ten se otočil, vyšel ven, zavřel dveře a stoupl si před ně. "Tak a teď vy, potřebujeme vědět všechno." A tak sem začal vypravovat. (HunteR ![]() |
Řekl jsem mu všechno. Jak jsem se seznámil s Žanetou, co se mezi námi stalo, pro jsem šel k ní domů a co se tam stalo. Nebylo mi zrovna dvakrát příjemné mu to všechno vykládat, on chtěl ale vědět úplně všechno. Do detailu. (Melissa ![]() |
Když jsem zkončil povídá. "Zajímavé, velice zajímavé." "Poznáváte tohoto muže?" Podíval jsem se na fotografii. "Bože, co je to za mrtvolu?" Lekl jsem se. "To je jeden z nich, byl zastřelen kvůli útoku na policisty." (HunteR ![]() |
Mlčel jsem. "Tak znáte ho?" dorážel na mě. "Už jsem ho viděl..." Opravdu, byl mi povědomý. Už jsem ho někde spatřil, ale kde? (Melissa ![]() |
No jistě. "Pane bože." Vzkřikl jsem. "To je ten chlápek kterého jsme potkávaly často před antikvariátem." Policista se na mě podíval. "Takže ho znáte?" "Nenám povídám jenom že jsem ho tam viděl." "Dobře tak se uklidněte." Povídá. "Ta vaše přítelkyně, mluvila s ním někdy." Zamyslel jsem se. "Ne určitě ne, ani se nepamatuji že by si ho všímala." (HunteR ![]() |
"Dobře," spokojil se policista. "Poslední otázka. Věděl jste, že je va še přítelkyně HIV pozitivní?" Přikývl jsem. Policisty jsem očividně trochu zklamal. Sadisty. "Už je to všechno?" zeptal jsem se. Oba přikývli, rozloučili se a odešli. Já jsem zůstal sedět na posteli. Z toho všeho mi bylo mírně nevolno. (Melissa ![]() |
Potom přišla sestra s taškou. "Zde máte všechny svoje věci co s vámi přivezly." Podala mi tašku. "Jo a před odchodem se stavte na sesterně." Oblékl jsem se a dal si do kapes svoje věci. Pak jsem vyšel na chodbu. Rozhlédl jsem a šel k sesterně. (HunteR ![]() |
Vrchní sestra na mě už čekala, v ruce propouštěcí formulář čekající jen na můj podpis. Pak jsem konečně opustil nemocnici. Vyšel jsem ven a nadechl se čerstvého vzduchu. Konečně. Jenže kam teď půjdu? (Melissa ![]() |
To byla otázka.Zvláštní obava mne obestoupila ze všech světových stran a nakonec i zevnitř.Zažil jsem už lecos do této chvíle, ale tehle druh strachu byl pro mne doposud neznámým.Něco se změnilo. (Ingrid Indigová ![]() ![]() ![]() |
Došlo mi, že poprvé v životě nemám strach o sebe, ale o někoho jiného. Bylo to směšné, uvědomit si, že jsem doposud žil jako ten největší sobec. (Melissa ![]() |
Člověk je zvláštní tvor.Jakto, že některé věci ač leží přímo před námi jak otevřená kniha nevidíme?Ano, konečně jsem z té knihy mohl číst i já.Jsem sobec. (Ingrid Indigová ![]() ![]() ![]() |
Ale už nechci být. Co že to říkala sestřička? Že je Žaneta v pořádku? Musel jsem ji tedy najít. První, co mě jako stopa napadlo, byl dům, kde se to všechno stalo. Pochyboval jsem sice, že bych ji tam našel, ale někdo by tam o ní mohl něco vědět. Jinou stopu jsem bohužel neměl. (Melissa ![]() |
Došel jsem do té ulice a nenápadně jsem šel po druhé straně ulice, pošilhávajíc směrem k domu. K mému zklamání však přek ním stálo několim policejních aut. (HunteR ![]() |
Co se tu vlastně ve skutečnosti stalo? Přemohl jsem nutkání se do domu dostat i přes přítomnost policistů, a začal jsem přemýšlet. Kdo jiný by mohl o Žanetě něco vědět? Aha, už vím! Ta žena v antikvariátu! (Melissa ![]() |
Ale tam se mi moc nechtělo. Zas přez celé město. Ani nevím proč ale zamířil jsem k tomu domu. "Dovnitř nesmíte!" Obořil se na mě policista u branky. Řekl jsem mu že jsem ať zavolá někoho kdo tu byl jako první. Když přišel jiný policista hned mě poznal. "Zdravím, už je vám lépe? Asi chcete vědět co se tu stalo?" Zavedl mě dovnitř a začal mi vykládat co vše už zjistily. "A jak se vede té vaší přítelkyni?" "Nevím, nemohu jí najít." (HunteR ![]() |
Poškrábal se na nose. "To je zvláštní, před svým odchodem nám sdělila, že vás vyhledá." (Melissa ![]() |
Tak a je to tu. Prostě se na mě vykašlala. Sedl jsem ji za židly v jedné z místností a dal se do přemýšlení. Musím něco zjistit o těch zakuklencích. Začal jsem u mého známého policisty, který byl velmi sdílný a řekl vše co věděl a mohl. (HunteR ![]() |
"Podle toho, co víme, se jednalo o jednu z četných pařížských sekt," dal se do vysvětlování. "Nevíme o ní nic konkrétního, což není nic neobvyklého, v posledních letech tu vyrostly větší i menší spolky, jako houby po dešti." (Melissa ![]() |
"Ten kterého jsme tu dostaly byl jeden z nových členů. Tohle bylo něco jako přijímací rituál." Bylo to vše co věděl. Zklamaně jsem se ploužil ulicí přič od toho domu. Tak přece jenom budu muset zaskočit do toho knihkupectví. (HunteR ![]() |
Žaneta a sekta. Jde to vůbec dohromady? A proč ne? Co jsem o ní vůbec, za těch pár dní co jsem ji znal, věděl? Jen to, že se jmenuje Žaneta a je HIV pozitivní. Víc nic. Kdo ví, jaká tajemství přede mnou ještě skrývá. (Melissa ![]() |
Šel jsem po paměti k tomu knihkupectví. Ale nemohl jsem ho zaboha najít. V té straně ulice bylo jenom papírnictví, zverimex, a restaurace. Nevěděl jsem co mám dělat. (HunteR ![]() |
Zastavil jsem intelektuálně vyhlížejícího mladíka, a na antikvariát jsem se ho zeptal. Nic o něm nevěděl, což mě překvapilo, protože to byl právě ten typ, co leží celé dny v knihách. Nebo tak asi jenom vypadal. (Melissa ![]() |
Zkusil jsem ještě pár lidí, jen jeden z nich říkal že tu někde byl ale když se rozhlédl byl stejně bezradný jako já. Zkusil jsem procházet okolními ulicemi a všude jsem se vyptával na antikvariát. Nikdo mi neporadil. Zklamaně jsem se zhroutil na lavičce v jenom malém parčíku. (HunteR ![]() |
V hlavě mi jako film běžely zážitky posledních pár dní. Zdálo se to tak neuvěřitelné, a přitom to byla pravda, hluboko se nořící do mého života a já věděl, že jestli teď nasednu na vlak a bez odpovědi pojedu domů, něco mě požene zpět. Ne, nemohl jsem odjet. (Melissa ![]() |
Zůstal jsem sedět na té lavičce. Vtom kolem mě někdo prošel a do ruky mi dal lístek. Nahoře bylo "Pomozte mé dceři." Takže zase její otec. Na druhé straně bylo napsáno. (HunteR ![]() |
Byla tam zase adresa. Začínal jsem si připadat jako v nějaké pitomé hře. Když jsem se otočil a chtěl běžet za ním, nebyl tam. Jako by se najednou vypařil. Bez meškání jsem se vydal na uvedenou adresu. Koneckonců mi nic jiného nezbývalo. (Melissa ![]() |
Byl to oprýskaný barák se spoustou rozbitých oken a zevnitř se ozýval šílený hluk řvoucích lidí (Darkfantom, 04.03 08:27) |
Normálně bych se asi hned otočil a prchal pryč, ale během posledních hodin mé představy o hrůze nabyly trochu jiných rozměrů, takže jsem pocity hnusu zahnal do kouta a zkoušel najít dveře. Po chvíli jsem cosi co je vzdáleně připomínalo objevil a bez klepání, které by asi stejně bylo zbytečné, vstoupil. (Melissa ![]() |
Byla tam spousta lidí. Stály v hloučcích a skupinách, a vypadalo to že se všichni dobře baví. (HunteR ![]() |
Každá z těch skupinek stála v kolečku, kolem něčeho, co jsem neviděl. Co chvíli se některá z nich hlasitě rozesmála, zařvala, případně zaprotestovala. Nikdo si ani nevšiml, že jsem přišel. Nenápadně jsem se připojil ke skupince, co stála nejblíž u dveří, a nahlédl doprostřed. V ohrádce z ostnatého drátu se převalovaly dvě zkrvavené krysy a snažily se provádět něco, co měla být asi rvačka. Ucho jedné z nich se válelo v rohu ohrádky. Musel jsem se odvrátit. (Melissa ![]() |
V ostatních hloučcích to vypadalo podobně, akorát tam občas byla jiná zvířata. Krysy, potkani, něco jako fretky, kohouti a možná i něco většího. Bylo to zvláštní že si tady toho ještě nikdo nevšim. Hluk to byl strašlivej. (HunteR ![]() |
Snažil jsem se neposlouchat jekot umírajících zvířat a smích těch, co si vsadili na jejich protivníky. Přemýšlel jsem, co tady dělám, proč Žanetin otec chtěl, abych sem přišel. Nenápadně jsem se protahoval mezi burácejícími lidmi a hledal někoho nebo něco, co by mi dalo odpověď na všechny mé otázky. (Melissa ![]() |
Byl jsem tak trochu bezradný, ale napadla mě spásná myšlenka. (Mon-gi ![]() ![]() |
Kyanid...! (Satanriel ![]() |
Jenže kde ho vezmu a hlavně co s ním? (Mickey, 28.10 14:12) |
Zážitky posledních dní, mě ukazovaly zas jinou stránku života. Nepokoj , rozervanost, sebezničující rytuály se míhaly jak v nějakým poblblým filmu o nezralé mládeži.Ale jakou roli v těchto událostech mám hrát já ? (drahomila, 09.12 12:47) |
Skvělá povídka, začetl jsem se ![]() |
Rozbolela mě z toho všeho hlava (Poeta.cz, 07.01 11:05) |
barikamohammed52@hotmail.com Mé jméno je slečna Barika Mohammed, vysoký dobře vypadající mladá holka, tak krásné a péči s dobrým porozuměním, veletrh v pleti, péče s dobrou sdílení, honesty.I viděl váš profil zde, které mě zajímá hodně a já jsem se rozhodl kontaktovat you.I opravdu chci mít dobré přátelství s vámi, i když jste se oženil můžeme být přátelé, mám důvod výběru vás jako svého přítele, prosím, pokud chcete vědět, more.Please kontaktujte mě přes tento můj e-mailovou adresu (barikamohammed52 @ hotmail.com) Musíme si promluvit a znát své vlastní více, a stejně tak sdílet obrázky na každý other.hope slyšet od vás. Prosím, odpovězte mi na mou e-mailovou adresu (barikamohammed52@hotmail.com) Tvůj nový kamarád slečna Barika, Děkuji. (Poeta.cz, 22.03 21:13) |