Nikdy jsem nezažil takové ochromení. Ta vnitřní křeč, při které se všechno zastaví, je jako samotná smrt. Chladná, krutá a bez naděje.
Nelze se nadechnout, jen napůl. Krutost osudu. Osvobozující konec nepřichází právě kvůli tomu doušku vzduchu. Ležím neschopen pohybu, proklínám lpění na životě. Strojový nádech, sípot, pak chvíle tmy (snad už?) a nový nádech (ne, stále ne), sípot.
Bolest. Obrovská, nezměrná.
Tělo stále v křeči, ale mozek funguje. Snad je naděje. Cesta vždy existuje. Snažím se posbírat poslední kousky sil. Hledám.
A pak - obrovská závrať. Křeč těla dává naději na uvolnění, křeč myšlení ne. Ta strhává do nejhlubší hlubiny beznaděje. Do tmy věčné bolesti.
Neschopnost pohybu, neschopnost myšlenky. Bolest. Beznaděj. To je smrt! Smrt těla nebo ducha, vše jedno. Znám to, už to znám. Takové to je, když člověk ztratí lásku. Je to jako smrt.
Upadám do osvobozující mdloby (je poslední v tomto životě?). Bláhová naděje.
Záblesk myšlenky! Fatální zjištění. Na smrt si nelze zvyknout ani připravit. Smrt musí bolet, pekelně, absolutně. Je přece tím posledním, co cítíme.
A ďábel stále vítězí!!
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Smutná dívka | Ráno po smrti | Ukrutná |