Tuhle báseň jsem napsal po návratu z jednoho moc klidného a krásného místa do města. Myslím, že je krátká, zato výstižná. Zkuste taky zbystřit sluch...
Možná se to tak nezdá, ale báseň zachycuje minulost a přítomnost (co je vlastně teď už minulostí), je to krátký příběh. Nebudu prozrazovat o čem, hádejte.
Věříte?
Když mne nenapadá nic duchaplného, zplodím takovouhle hovadinku. Předesílám, že děj je smyšlený (abyste si o mně nemysleli, že jsem ňouma).
Kdo z Vás se cpal u koupaliště ve stánku párkem s hořčicí a chlebem, přitom plácnul ováda, co mu sednul na rameno, a pak večer u televize kroutil hlavou nad vraždou v Televizních novinách? Já ano, ale už to nedělám...
malinké blues
milostný výšplecht
...když chtějí, aby psal, a nemá nápad... :-(
...jen taková (ne)běžná noc :-)
Mít dobré přátele je k nezaplacení...
Tak i takhle se dá získat zpět ztracené srdíčko...
Ne, z budoucnosti nemám strach...