Tak jednou odhodlat se a zpátky jít...
Až jednou navečer procházet se budeš...
Než čas mi navždy zavřít oči dovolí...
Kolik jen lodí spí na dně moří...
Občas, když čtení mých věčných knih...
věnováno všem příznivcům Osvobozeného divadla
Napsáno těmi nejsmutnějšími kukadly
pod maskou klauna sa skrýva niečo úplne iné, ako sa môže zdať. niekedy nosíme svoj kríž bez toho, aby si to druhy všimli. niekedy nie sme takí šťastní, ako vyzeráme
Nočním městem se tajemný stín vine, Dál a dál do tmy, co noha nohu mine.
báseň o tom, ako vo vojne umierame a všetci prehrávame...