V lehké beznaději,
v doprovodu
slunce,
solím víno slzami,
které přebijí
naději žalem,
zapiju marnost,
mátovým čajem.
To křičí duše,
nemůže
zůstat
na tomto místě.
Kolik jen řek
a hor musí ještě
projít,
spojit cit a boj,
poznat zvyk
domorodých
kmenů,
zamilovat se
do rozpálených
chodníků.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
Životem | Proudem slov | Inventarizace představ | Na prahu neřesti | Jistoty