Zahradami ročních období myšlenka na tebe provází mé kroky osamělé.
Na jaře mlhou procházím, první paprsky nesměle zářícího slunce lovím, než po zimě sílu nabere,
v létě se koupu v gejzíru jiskřících kapek, co řeka na jezu štědře do výšky vyhazuje-
a to vše ti posílám poštou bílých oblaků.
A na podzim?
Ve zlatě šlapu, co padá mi k nohám, ale nesbírám ho - co bych si s ním bez tebe počala?
Raději po hvězdách ho rozházím - a po lucernách, které ti někde daleko na cestu svítí.-
V zimě, když láska zmrzne za oknem a ledové květy z ní vykvetou, vzpomenu si,
že mě kdosi žádal: už ho nech být!,
a ponechám vzpomínky na tebe zakleté na sněhových pláních. -
Kéž se v noci vánoční stanu kometou svítící u nového zrození člověčího citu, a zas znovu tě najdu při cestě
zahradami ročních období.
Hodnocení:3 (celkem: 6, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 96x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Těžko říct, co v textu přebývá, jakože obecně. Možná bych se protentokrát zatížil víc na lyriku a nechal druhou a další osobu plavat a když už tak nechat jen na chvíli nakouknout.
"Kéž se v noci vánoční stanu kometou svítící u nového zrození člověčího citu,...
Tady tím slovosledem mi letí nahoru obočí, ale tak co třeba mi ten žmolek v krku zaskočí dřív. Jinak hodně již nošených metafor, slov užitých na místě kde bych je přesně přesně čekal. Nerad je nacházím právě tam.
Domnívám se, že problém výše napsaného textu spočívá v dlouhovětách a v nevhodném syntaxu. Vizuální členění? Pokud se jedná o báseň v próze, pak by bylo lépe nechat v systému zapsat jako prózu. Zarovnání na střed totiž na mě působí neurvale, nebo tak, že autor neví, co si s textem vlastně počít, jak ho usadit.
Co mám na mysli větoslovím:
Myšlenka na tebe provází mé osamělé kroky zahradami ročních období.
Inverze se využívají zejména ve vázaném verši, zejména z důvodů ohýbání obsahu do formy. V tomto textu se míjí účelem a působí spíše nešťastně. Kromě toho, pokud větu vykonstruuješ správně, lépe doznáš toho, čeho je v textu jaksi navíc.
Dlouhé věty.
Na jaře procházím mlhou. Lovím první paprsky nesměle zářícího slunce, než po zimě nabere sílu.V létě se koupu v gejzíru jiskřících kapek, řeka na jezu je vyhazuje štědře do výšky. To vše ti posílám poštou bílých oblaků.
Musím vysvětlovat proč?
Lyricky popisné. Příliš popisné, většina obrazů nepříliš objevných. Patos dle mého ještě únosný.
Báseň v próze se po grafickém zápisu představuje jako próza. Píše se jako próza, tudíž bez veršového členění.Bylo by dobře, kdyby sis o tom něco našla.
Člověče, Sněhurka mi psala do mailu, že je to moc stručné, ty zas, že je to ukecané. Fakt nevím, jaké by to mělo být akorát. Prostě mi to takhle napadlo.
nikdo z nás Ti nepíše, jak by to "mělo být",
většina komentujících Ti (aspoň po mejch zvyklostech)
popisuje jen svý vidění, a jak si poradíš,
jak povnímáš nebo ne je jen Tvoje volba -
já jsem jen čtenář, od koho víc chceš se doposlechnout...
Můj první, čistě subjektivní dojem po dočtení je, že by to nemuselo být tak roztahané, třeba předposlední řádek mi přijde opravdu přetažený. Ovšem jinak je to potěcha číst, celkem mě to bavilo a myslím, že udělat z toho báseň v próze byl poměrně dobrý tah. Takže podle mě trochu nadprůměr, rozuměj něco mezi trojkou a čtyřkou.
Sněží | Podzimní blues | Léto a Poeta | Odchod do důchodu | Letní noc