Ten veliký popruh škrtí mě.
Žebra s námahou se vzduchem stále ještě plní, dlouho už nedokáží to.
Konec.
Těch pět písmen se vysloví tak snadno, mysl unáší mi, i když vracím se do reality.
Tma mé budoucnosti mě oslňuje tak silně, že lpím
na zaprodání své duše.
Upsat se ďáblovi.
Vlastní krví.
Většinu lidstva má troufalost v rozpaky a afekty uvádí.
Odstrčit ze svých životů by mě chtěli.
Usnadnit jim to, ano, to jest v mé moci.
Smočit osten ve své žíle, pomalu zamířit špičkou k tepně.
Rudá to tekutina.
Pach krve všude prostoupí, tělo slábne, ztrácí tep.
Nic.
Jen tunel nekonečnosti toho muka!
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 7x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
...Tma mé budoucnosti mě oslňuje tak silně, že lpím
na zaprodání své duše...
- To jsou ty cesty, ktere vedou z minulosti do budoucnosti jako pešiny.
A pak jsou tu křižovatky a odbočky.
Ale kam jít, kam odbočit? Inu když je
člověk ve tmách, pohybuje se jako můra za světlem.
Svlečená z kůže | Temný kout | Memento | Extáze | Zamotaný kruh