Vyjádřil jsem se dost nešťastně. Ae na druhou stranu, pokud poezii nechápeš (konkrétní, nebo obecně) neodneseš si z jejího přečtení ani zolmek toho, co ten, kdo byl schopnej se naladit na stejnou vlnu. V tom douvám jsme za jedno.
A právě v tomhle slova smyslu jsem to tak nějak myslel.
Jde to pochopit?
Hmm, kolektivní vina bych určitě neřekl.
Tenhle jev, přehlížení (nebo jak to označit, už je poměrně dobře zmapovaný, ale...), všude a pořád.
Na chvilkovou minutovku se mi bortí při čtení forma.
Dva řádky svázané, lehce.
Další dva od sebe jako slunce s měsícem?
Dělat bordel a najít obětního beránka (úmyslně nebo ne), to je vychcanost pochcaná štěstím. Můj pohled.
Dílo je drobná reflexe.
Oprašovaný poznatek, těch, kteří nejsou slepci (tupci).
S formou by se dalo rozhodně více pohrát. I do rytmu, sdělení, vizualizace.
Myšlenku...nechám na rohu. Snad se ji chopí někdo jiný.
Neoslovilo. Nepobouřilo. Nezvedlo. Jen ti tu bodnu známku a půjdu dál.
Opět, ukaž a vysvětlím.
Dílo se mi nezdá ničím originální, žádná nová nosná myšlenka, nebo transformace staré.
Rýmové schéma je, s prominutím, hrozné (jestli vůbec bylo zamýšleno).
Obecná pravda jako dílo, proč ne. Přesto si z ní nic neodnesu.
Narážka na přehlížení (více se hodí výraz přihlížení) patří přímo k dílu. K popisovanému jevu "davu". řvát a kopat a stejně na budku dostane někdo jiný.
Viník se vždy najde, ale v inkliminovaném momentě je každý krátký na to, aby ukázal prstem.
Dílo mohu brát jako osobní zkušenost s nespravedlivou křivdou a nebo nespokojeností se (v) společností.
Pouliční filosofování.
Ptej se konkrétně.
Možná máš dobrou myšlenku ve špatném kabátě, nebo naopak, nebo já nosím jinou módu. Výsledek stejný - tohle pro mě není.
Jojo, všimnul jsem si, že moje básně moc nechápeš. Právě proto mě pokaždé zarazí, že přesto, že, jak ty říkáš, nejsou pro tebe, (a oni pro tebe opravdu nejsou) se k nim vždy obšírně vyjadřuješ, jako bys jim rozuměl, věděl, co básník chce říci a věděl nejlíp jak by to měl udělat.
Básně jsou od toho, aby je člověk pochopil (hodně zjednodušeně řečeno) a pokud moje básně nechápeš a už si dokonce došel i k tomu, že to nejspíš bude v tobě, tak je zkrátka nečti.
Tobě, jak říkáš, nic nedají, nepotěší etc. A já nemám čas a upřímě řečeno ani náladu ti všechny moje výtvory polopaticky vysvětlovat (nedej bože je obhajovat, ha). Zvlášť když to občas ani nejde.
PS: žádná zlá krev, jen zkrátka nejsme stvořeni pro sebe.
Sbohem
vklidu. Net je plný podivností.
Vynecháním určité četby zbude čas na jinou. Jednoduché.
Ne všem sedne všechno, to však nevidím jako důvod k absolutnímu odmítnutí nebo přehlížení.
Každý jdeme jinou cestou.
Zlá krev? Nehrozí.
A netvrdil bych, že nechápu. Nechápu jiné věci. Díla máš jasná, stručná. Nudná.
Jak říkal Mallarmé "Složité věci se skládají z jednoduchých a jednoduché, jsou zbytečné." (lehká parafráze)
Líbí se mi jak umíš urazit tím jevybíravějším způsobem.
A ano, myslím, že nechápeš. Netvrdím, že moje díla jsou něco extra, ale zkrátka podle toho, co mi knim píšeš a hlavně na jaké věci se soustředíš, soudím, že prostě nejsi na stejné mozkové frekvenci. To se stává a neni důvod si to nepřipouštět. Taky moc nerozumim spoustě věcí...rozdíl mezi náma je ten, že já si to přiznám a nepouštím se do něčeho, co už předem vim, že nebude mít moc velkej smysl. Teda obzvlášť, když je to kritika něčeho.
Ok. Vezmeme to od začátku.
Vysvětli mi, prosím, své dílo. Já ho nechápu a neumím proto i pochopit.
Jeho formu, hloubku, estetický dopad (předpokládaný), vše, co jsi schopen a ochoten.
Občas se i stane, že si vyberou právě "jeho" krk; jenže to už je riziko podnikání. Ale nejhorší na tom jevu je to, že ten bezejmenný dav tvoří jedinci, tedy lidé s konkrétními životy a jmény, patřící do živočišného druhu homo sapiens.
prudce výbušná | Kde jsi! | Lesem | Nikdy nevíš | Naivní snílek