Větrem času...

Autor: stranger , 16.9.2011, Básně

  

ti ptáci snad nedoletí

jejich křídla
už tápou vzduchem
a zády stoupajíce
k zemi
pak v pádu žalují
svůj osud

je pozdě

v příštích životech
snad zatraceným prominou
tu pomíjivou
proměnu

rukou a těl

co poprvé tak strašně
bolí
i osvobozuje

pak na perutích poznání
balancují s vědomím
nezvratných poklesků
chutí
a návratu v čistou

pokoru

duše

Hodnocení: 5
(celkem: 15, počet hlasujících: 3)

Zobrazeno 36x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>