Když vkrádá se do mysli vánoční nálada,
chtíc nechtíc mě napadá,
či není snad samota duševní závada.
Lehajíc v prázdné loži na záda,
naděje trošičku uvadá.
Pak slova na jazyku váznou,
zlý skřítek ti směje se: „Vždyť duši máš prázdnou“.
Ač tahleta němota v řeči mi brání,
než přijde zas temnota, chci uvěřit ve svítání.
A moje pěst do stolu směle buší,
Nevěřte tomu, že prázdnou mám duši.
Cinky, cink slyšíte zvonky?
Či ne snad tak nastavte uši,
A proveďtě kontrolu zda srdce vám buší,
však nejste-li hluší.
Až zjistíte,že krví se pnou vaše žíly,
a vaše duše zas plné jsou síly.
Nemarněte čas a mějte se rádi,
a zlu nastavte lodí svých zádi.
Nebuďte krávy, kamarádi.
Pohleďte na hvězdy, tak krásně září,
jak o vánocích dětská duše.
Neztraťte rysy svých tváří,
vždyť život když neběží určitě kluše.
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Hodnocení:3 (celkem: 6, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 20x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Řekl bych, že první tři a poslední dvě sloky jsou samostatné básně... Pro mně jsou první tři sloky perfektní, zbylé mimo mísu proto hodnotím rozumně...
je velmi rozporuplná, na začátku jakoby jsi mluvil o úplných věcecha na konci morálně vyzýval a všechno jsi to spojil vánoční tématikou, ani rytmus není úplně jasný a změny rýmů tomu též nepřidaly, možná se k tomu budu muset vrátit až po svátcích, až mi nebude mysl zatemňovat vánoční nálada
Vzpomínka | Vánoční závada |