Několik zajímavých obrazů (přes okraje tvé křehké fotky, sonety svádidel), na kterých by se dalo stavět. "Pošumělé klání"sice zní zajímavě, pro mě je to ale samoúčelné a obsahově prázdné. Ve zbytku je pro mne příliš mnoho stejného. No a gramatické chyby mi v básni vadí víc, než kde jinde.
"ÚVAHA O NIČEM"
no vzniklo to pod Tvým dílem, takže...
ale ne, nechci bejt jízlivej, jen je třeba
občas pochopit a uvědomit si, že o ničem to právě
a rozhodně není,
je to v podstatě o podstatě fungování a smyslu
internetových litservrů, o komunikaci a chápání smyslu
právě opačných názorů -
názor čtenáře je stejně důležitý, jak věc komentovaná,
a absencí jedné z jmenovaných web ztrácí na významu
a stává se pak jen sběrnou prázdných slov...
Mateš mě ve chvíli
zvláště když prolétáš městem
hledám
a vnímám obraz
s gestem
proč je tu to slovo, a jaký význam kromě rýmu nese?
vlévám tě do žil
jak pošumělé klání
nerozumím tomuto příměru, neumím si představit
promiň, ale i zbytek mi přijde jen jako hra se slovy,
bez schopnosti říci něco víc, rozuměj - já dočtu
a zůstávám prázdný, a nevím co bych zopakoval,
k čemu se rád vrátil,
"slova pro slova" je hlavním vjemem...
naprosto chybný pochopení smyslu komentáře - buď pochval, nebo mlč a přejdi?
já jsem čtenář, kterej vyjadřuje svý pocity a vjemy z díla - jaký přesvědčování proboha???
co mám teda respektovat (a mlčet)-
že je to pocitovka?
že je to napsaný v nějakým rozpoložení?
že tím autor něco myslel?
jen popisuju to svý vnímání díla, a jestli autor uzná nebo ne
se tím zaobírat, je jen na něm...
fakt po Tvým komentu přemejšlím, jestli tohle mý má smysl....
Čtenář se nechce vrtat někomu v pocitech, v hlavě, nebo v soukromí. Čtenář se chce zahloubat a hloube v textu.Ne o autorovi.To je rozdíl.A pokud jde o to, jak a kdo je jiný, pak tedy i čtenář má právo na svou jinakost a má právo říct - tohle se mi nelíbí, nebo cokoliv jiného, co mu po přečtení vyvstane, neboť právě proto autor předkládá.
Mi to třeba vyznělo docela pochopitelně, tedy co do úmyslu o kterým tu stranger. Nikdo tu přece nechce moralizovat nad něčím životem.Jak taky? Z jednoho textu? Ze dvou, třech? Ani z celé sbírky.
Píšu denně spoustu komentářů.Mnoho autorů znám osobně a několik z nich považuji i za své přátele.Ale i když se octnu pod dílem svého přítele, a mnohdy znám pohnutky, nebo okolnosti, které text vytvářely, stejně přicházím především jako čtenář a mluvím zásadně k textu.Nemění nic na tom, když takovému text svým komentem takzvaně zepsu, že později s ním nedovedu nad jeho údělem plakat.
Je to prostě polemika k věci.
Já se na věc dívám tak, že dobrý autor napíše tak, aby čtenář jednoduše nebyl na pochybách jak autor mínil, cítil, cílil.
A pokud v autorovi tkví talent a vůle takových rozměrů, které ho může k takovému posunout, pak do té finální podoby neexistuje jiné cesty pro čtenáře, než aby pod dílem o díle ku prospěchu autorovi věci, poreferoval ze svých možností a ze svých pravd.
K tomuto "využívám" svou ženu - poezii vůbec nerozumí, ale její vjemy
po prvním přečtení jsou k nezaplacení, a o to jde, slyšet názor člověka,
který se nerozpakuje sdělit jasně a srozumitelně pocity z díla.
Že takovému čtenáři básně nijak zvlášť nervou žíly je irelevantní,
důležitý však je pro mě názor její coby nezaujatého diváka -
a že si teda servítky nebere...
Lalique L | Zrcadlení | Lady JANE | Tak trochu od Taťány | V kleci