Svíce na oltáři už dohořívá
plamínek třepotavý, ještě září.
stíny bloudí sálem, i v tváří
života, času, více nepřibývá.
Když podzim ozve se bílými vlásky
vzpomínky vrací se na štěstí dávné,
na tváři počítáme vrásky
a srdce zas po lásce prahne.
Prskne-li svíce, každého leká
až svíce zhasne, co pak ho čeká.
Nic, bez času, bez světla,
jak píše Mácha v Máji
či Bible jak tvrdí
peklo nebo Bůh v ráji.
Když svíce zhasne,
dým stoupá ještě chvíli
vítr jej rozvane,
a pak už jsme jen byli.
Snad člověk - a často to nebývá
ve vzpomínkách na milé ještě ožívá.
Hodnocení:3.5 (celkem: 7, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 16x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Tak jsem "svíci" opravil podle připomínek. Nevím, zda je to přípustné,neznám pravidla pro server.Děkuji za připomínky.Nevadí Vám moje fotografie? Měl jsem 3 roky.
Ďablova ruže | Lavička | seznámení s nocí | obrubník | Loučení