Kafe mi vystydlo
na postel přilétla sněť,
na rtech ulpěla
matná chuť večera,
oči jako vždy
přivyknou zašera
a obláček kouře
halí tvou tvář,
jako závoj z pavučin,smíchu a nenávisti.
Ale je to zdání,
snové delirium
bez konce a hmatatelné pravdy.
Chytit kouř
jako štěstí,
neudusit
držet v pěsti.
Moucha vráží do okna
a já si uvědomil že chci ven...
Hodnocení:3.5 (celkem: 7, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 14x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Rozostřeně | Neděle | jentak | Útržky | stín v pokoji