Jeden můj známý stojí na prahu důchodového věku. Je unavený vším, co zažil a únik vidí v dobrovolném odchodu....Beznaděj z jeho myšlenek přeskočila i na mne, a tak vznikla tahle báseň.
Ahoj , archaicky byl záměr - je to starší člověk, hodně sečtělý, nahnutý postavou a vše dohromady vyvolává věkovitý dojem...proto jsem zvolila tuto formu...ale možná se nehodí, musím se nad tím zamyslet...
Jo a musím se usmát, když jsem básně psala stručné, dostalo se mi výtek, že to klidně mohu natáhnout, když je napíšu s více slovy, zas bych měla vynechat ... vždy píšu, jak cítím, tož tak.
Díky moc za zastavení a za koment - vážím si toho.
Sténání okamžiku | Modrý měsíc | Křičící doteky | Klec na kolejích | Hvězda bez tváře