Stádo bílých jehňat
v ohradě za trnovou korunou
hlásá: „Jeden život, jedna láska,
pod věčně modrou oblohou.“
Vůně, tóny sladkých vzlyků
v chumáčích lepí se na rouno,
co stříhá pastýř dle svatých zvyků,
pro pokoj duše, pro soudnost.
Snad nechali mě čekat déle
snad vpila se touha pod kůži,
ani zázrak božího odpuštění
nesmyje to, po čem srdce zatouží.
Hodnocení:5 (celkem: 15, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 14x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Rozkoš v zahradě | Pro slzy z krve | Než přijde nový den | Rada zkušenější | Balet v neřesti