V uších mi zvoní
hříchy nás obou.
Plný je měšec
přetéká postraní dírou.
Vázali jsme oba
provazem režným
ze všech sil
každičkou skulinu.
Lepily znova
medovou kašičkou
od ucha k ústům
obrovská oka.
Za nehty nitka uvízla
a s každičkým krokem
škubala pytel
na malé cáry.
Nestihly jsme lepit,
sbírat svoje hříchy.
Utíkají světu vstříc,
a volají naše jména
KTERÁ NESLYŠÍME!!!
Hodnocení:4 (celkem: 8, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 19x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Zpět | Snad ještě jeden den | Do zahrad chodím | luční košilka | .