Boha jsem prosila
večer co večer,
za lepší zítřky
za život bez boje.
Neznaje bolesti
pravého pláče
spínala ruce
a pěla chválu.
Teď však neprosím,
nepláču, nekřičím,
ležím v posteli
nahá, zalitá potem
a čekám na ráno.
Hodnocení:5 (celkem: 15, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 23x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
lístek | Záplaty na nebe | Žít | S křížkem po funusu | Maluji...