Mezi čtyřma očima
Jen Vás kamarádi prosím buďte shovívavý, neměla jsem čas na opravu čárek a gramatiky, ale protože soutěž pomalu končí nedá se nic dělat.
Autor: Lejdik
,
17.8.2009,
Povídky
Byl to krásný večer. Dlouze jsem se zadívala do ohniště. Jásavé plamínky a vyletující jiskřičky vylepšují přátelskou atmosféru. Zhluboka jsem se nadechla a plnými doušky si užívala pohody. Nakláním skleničku ze strany na stranu a dívám se na ni skrz záblesky z ohně. Usmívám se a nenuceně se bavím se všemi. Je mi nádherně. Usrkávám lahodné domácí pampeliškové víno a z poslední kapičkou na jazyku, kterou doluji ze dna, pomýšlím na přídavek. Odcházím od ohniště, abych si dolila lahodný mok, který byl naštěstí, díky rozumným nápadům naší hostitelky uložen v chladném sklípku, který byl poblíž. Našlapuji na zkřehlou trávu, promočenou ranní rosou, bosá a chladím už tak rozpálené tělo hřejivým plamenem z ohně a návalem alkoholu, který se usazuje v mozku a dělá trošku neplechu s mojí koordinací.
Při zpáteční cestě na mne dopadá únava a asi i ta pátá sklenička vína. Pomalu se loudám, opojená ke stanu a vyndávám spacák. Večer je tak nádherný a teplý, že si jen tak lehám ven. Na chvíli pozoruji hvězdy a vyletující jiskřičky. Poslouchám vzdálený smích a mělké tony kytary doprovázené sborovým zpěvem. Ne už tak čistým jako prve, ale melodie je tak chytlavá a okouzlující, že se mi vryla do paměti a pomalu zavírám oči. Všechno se mi točí písničky,hlasy, víno, hvězdy….
Něco mě tahá za nohu. Uvědomuji si po chviličce, kde ležím. Vzpomínám si na kupu jídla, pití a dokonalou uvolněnost.
Přemlouvám se (a ne dlouho) k dalšímu spánku či už jen ke snění. Kupodivu mi není zle, ač jsem si říkala, že jsem to trošku přepískla a zítra se zachráním kyselými domácími okurkami, které mi zabalil sebou můj manžel.Má větší zkušenosti a tak ví co si vzít sebou do krabičky poslední (či první) záchrany.
Na chvíli zase usínám.
Najednou sebou škubnu, zas mě něco tahá za nohu. No nic stejnak potřebuji na malou. Přeci jen tolik tekutiny co jsem dostala do sebe musí také někdy ven. Pomalu otvírám oči. Rozepínám spacák a z obličeje si sundávám několik mokrých listů. Zase mě něco tahá za nohu. To už se nemůžu ani vyspat! Jeknu mrzutě a zahledím se před sebe. Mžouravým pohledem rozeznávám KRÁVU. Stojí nade mnou, přežvykuje spokojeně trávu, přehazuje vesele ocas ze strany na stranu a občas do mě strčí, protože ležím přímo na místě plném čtyřlístků a jetele. Nevěřím svým očím. Kráva uprostřed louky. Očekávala jsem spálené dřevo a dosud žhnoucí ohniště, několik pospávajících mumií, ale kráva to je dokonalý zlatý hřeb. Díváme se obě na sebe. Já překvapeným a unaveným pohledem s ne moc extra vizáží. A Ona nejspíš s znechuceným a pokaženým žaludkem z mého nevábně vypadajícího dost značně ožmoulaného a oslintaného spacáku.
Holt si prostě kráva!!!
(celkem: 22, počet hlasujících: 5)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Teda to mne dost rozesmálo a pak vzápětí komentář od Rhonwen ještě víc.
No, na naší zahradě zřejmě žádnou krávu nepotkáš.Teda doufám.
Máš můj potlesk už jen proto, že jsi měla kousek toho času napsat dílko do soutěže.Taky bych se zúčastnila, protože vím jistě, že v Popelíně budu, ale nějak holt nestíhám.
Za plný počet.
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Zpověď života | Na rozloučenou | Sami dva | Tak jak to jde | Podzimní drak