Mít místo slunce samovar
a místo stropu zbytky hvězd,
tichounký skřípot pod páteří,
když usedal jsi na pelest,
napětí rtů, rtuť venku sněží,
jak šustot tuhy na papíře,
jak plachý úsvit, divé zvíře
plíží se prsty peřinou…
a žhavé jako od popela
chtějí mi básně sedřít z těla,
než nad ránem se rozplynou.
Hladinu slov rozčeřily,
a dno má příchuť do kysela.
Odpusť mi, že jsem otupěla.
Možná chci být jako víly,
odpusť, mám to ve jménu.
Kolik cizích pocestných
usne mi na ramenu?
Kolik múz po světě chodí
s mým pohledem na zátylku?
Kolik touží dětí, lodí
po majáku, po světýlku?
Tma nás zpoza dveří leká.
Ačkoli jsme plnoletí,
kolik z nás vždy večer čeká
na polibek, na objetí?
Hodnocení:5 (celkem: 40, počet hlasujících: 8)
Zobrazeno 182x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Zdravím milé komentující a děkuji za reakce. Na Samovar i Poetu obecně mám hezké vzpomínky, tak jsem si je aspoň oživila Přeju všem hezký předvánoční čas!
Ahoj, básnířko, je od tebe milé, že jsi vyslyšela "hlas lidu" zde na Poetovi a nahlédla po nějakém čase.
Pokud píšeš, velmi rádi tě tu uvidíme a počteme si navzájem v tvorbě...
jen se přiznám, moje první asociace k názvu: J. Skácel - Pohádka o velikém samovaru ...
a jsem ráda, že co do obsahu se tyhle dvě dílka hodně liší
tvá báseň je nádherně otevřená, člověk v ní listuje a pořád plyne popořádku, jak má...
možná bych jen tu dlouhou strofu na začátku rozsekla v půli, ale možná je natolik propojená, že to ani nejde, zřejmě vítězí obsah nad formou, a to je dobře, myslím, aspoň tady ,)
Ač Skácel patří k mým dost oblíbeným, tohle jsem od něj neznala. Takže jsem to hned napravila A díky za připomínku, jak říkáš, druhá strofa je poměrně delší, ale na druhou stranu ani roztrhnout se nechtěla nechat
Tak něco takového jsem douho nečetl, ty obraty a zpracování, atmosféra básně, osobní kouzlo, nezaměnitelný rukopis...rád si počkám na další.. ikdyž je pravda, že někdy báseň sebelepší, lemovaná jest těžkým bytím člověka.
Zir, jen doplním - a první strofa excelentní.
Dále:
"Možná chci být jako víly,
odpusť, mám to ve jménu.
Kolik cizích pocestných
usne mi na ramenu?"
Tady bych asi viděl malinko problém v nutnosti
změnit akcent v posledním verši, toť však jen drobnost.
Jinak pocit, že báseň to nejlepší (pro mne) nese právě v první sloce,
svými obrazy přímo trčí z celé věci.
Zdravím, s tou "drobností" máš pravdu, nerada si od rýmů nechám mluvit do procesu tvoření, ale nějak mi to tentokrát jinak nevyšlo. Takže za tuhle poznámku i "zbytek" komentáře přirozeně děkuju ;-)
Ahoj Zir.,
příjemně jsi mě opět potěšila, Tvá báseň a jednotlivé verše jsou jako balzám na duši a srdci. Za poslední dobu to nej, co jsem četl, ano, nečetl jsem toho moc, ale tohle opravdu nemá chybu. Je to poetický skvost.
Děkuji a tleskám + dávám do oblíbených.
Ač je tvůrčí krize nejspíše pro naši rasu chronická nemoc, jsem ráda, že mě alespoň na dobu neurčitou nyní opustila ;-) Myslím, že to všichni známe. Takže věř
Poslední čtvrť | Samovar | Sbohem, Poeto | Dvojvrstvý | Zvědavé ruce divoženek