Směju se smrti do očí
Zhnusen nad její ošklivostí
Na karuselu života, co stejně jednou zastaví
Zastaví, nebo zřítí se do dávné minulosti
Každá růže jednou zvadne a opadá listí
Podzim, nebude příliš dlouhý
A se zimou zmrzne i ta poslední naděje
Tak nevím proč být duševně čistý
Přezrálá jablka sežerou červi
A jejich zbytky právě tak shnijí
Jako naše stářím sešlá, vrásčitá těla
A na naše místa se postaví jiní
Nač probírat zítřky, když je teprve dnes
Proč zůstávat čistý, když nepůjdu do nebes
A proč mám držet celibát, když můžu mít perfektní sex
Stejně až chcípnu, neštěkne po mě ani pes
Mé duševní opojení, je jako vítr ze zadnice
Že v jádru jsem prohnilý už dnes mi tak nevadí
Před mými názory si i Bůh na prdel sedne
Ó, jak mě to baví, jak baví mě rouhání
Jsem anděl co oblékl košili zla
Mé blankytné oči kryjí mé lhaní
Vztek na svět a na všechny okolo mě
Ó, jak mě to baví, jak baví mě rouhání
Hodnocení:5 (celkem: 5, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 4x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Odloučení | Rozloučení s kamarády | Termiti | Bytosti z kanálů | Fontána