Buduješ světy za hranicemi fantazie
Skládáš nejsložitější hlavolamy
Přemýšlíš jako Tvůj protihráč na šachovnici
Usínáš na myšlenkách obrů
A stejně nevymyslíš jediný rým!
Hlavou boucháš o život,
Ale spíše o mříže, které nevidíš,
Neumíš běhat v závodě, na který jsi netrénoval,
Nebudeš skvělý, na co nejsi připraven,
… a ani dobrý.
Smíření přichází se zklamáním,
Nebo úleva se štěstím?
Svět je úhloměr pohledů,
Točíš pravítkem a směješ se těm odleskům.
Protože některé věci nezměříš.
Lásku, smutek, budoucnost.
Ty otázky Ti dolévají, jsou dobré…
Přijdou a zahrají na správnou strunu,
„Pomáhá, že vidíš konec“
Nebo o něm aspoň víš.
Kecají –
Nejraději bys žil více životů naráz,
Nebo ani jeden.
To nadšení prvních ranních paprsků,
Pohledu očí,
Prvního dotyku.
4 miliardy let vývoje. Chemie.
Máme se krásně,
Vážně,
Poztráceli jsme cestou smrt, bolest, nemoci,
Žijeme, abychom hledali,
(ten rým tady opravdu chci)
Ale nebyli jsme připraveni.
A zase je tady!
Nejhorší problém – jak to ukončit
Poučení, smutek, radost, naděje.
Nikdy na to nemůžeš přijít
Nemůžeš, protože to nejde,
Takže…
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Láska má s tvou se prolíná | Procit | Pravda | Mléko | Po pivu za stojedenáct