Jsi krásná jako ranní rosa,
kterou bloudí víla bosá,
ta víla, kterou láska zveme,
neb jinak to nedovedeme.
Ta láska, na kterou se svádí
ztracená víra i hříchy z mládí.
Ta, co se musí stále bránit,
i když nás chtěla vlastně chránit.
A tak se stává, že často se trápí
ti, kteří lásku svou navěky ztratí,
zanevřou na ni a budou se soužit,
po jiném vztahu už nebudou toužit.
Však pro ty, co se nevzdají bez boje,
láska si klidně hned navlékne postroje,
potáhne vůz, na něm nejtěžší závaží,
tak těžké, jak jen lidé milovat dokáží.
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Hodnocení:1.42 (celkem: 27, počet hlasujících: 19)
Zobrazeno 21x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
nevím, kolik ti je nebo bylo, když jsi to psal, ale není to žádná sláva... sem tam probleskne náznak myšlenky, ale to je tak všechno... rozhozenej rytmus, mizerný rýmy (většinou gramatický), téma odrbaný, jak moje boty... zkus na tom ještě zapracovat :o)
vadí mi sem tam rytmus např místo nedovedeme by se dalo použít svedeme,možná v druhe sloce prehodit vlastne a chtěla -- v poslední sloce přehodit nevzdají a se,ale to jsou jen detaily ,ktere mne nejdou pres pusu ,jinak je te basen moc podarena .)
PRO TEBE | Chtěl bych... | Loučení | Pro tebe... |