Když zanechal jsi
průsvit s temnotou
za kolébavým dotekem
tvých blízkých srdcí,
rozprostřený kus doby
tě vynesl
za zrcadlo
vesmírné průzračnosti duše.
Najednou tebe
závrať jasu
zbaví té chvíle
kde hřmění
pro všechny nezvěstné
zabloudí v tříšti snů.
Pak vzedme se zapomnění
kde pustiny prostoru
ponechají oči překlenout
tvé bolesti
s citem bez poznání.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
Přichází |