Nikdo nepřichází na tvůj pohřební obřad,
osamocen ve svém mrtvém těle čekáš,
čekáš,že snad přijde kněz,snad posel Boží,
Zemřels ve své vlastní rakvi,do které ses uložil.
Dávno došel životadárný vzduch v dřevěné truhle,
krvavé prsty již nedrásají její dubové víko,
v cos doufal bláhový člověče, v milost Boží snad,
oči tvé svítí plameny šílenství, plameny nenávisti.
Ty sám sis vykopal tento hrob v nesvěcené půdě.
to ty ses rozhodl skoncovat se světem okolo,
nebylo nikoho, kdo by se snad mohl milovat více,
tvé srdce, i když dávno mrtvé bije pro sebe dál.
Poznals bolestivou cestu životem, není o co stát,
spadané podzimní listí tvé poslední dílo zakrývá,
v chladném náručí Smrt ponese tvůj náhrobní kámen,
a kostnaté ruce vytesají slova zapomnění: Zde Matka Zem Odpočívá.
Hodnocení:2.33 (celkem: 7, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 14x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Sen | Poselství | Mé nahé já | Kouzlo života | Pohřbeni navěky