Jako tisíc vedle sebe
každý sám
v horku čekám
s jazykem na patře
a v podkroví
žiju si ve svých svĕtech
v paralelách
vidím plynout čas
za sklem a v prázdnu
zalévám kvĕtiny
šumem záznamníku
Hodnocení:4 (celkem: 12, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 47x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Hezky vykreslený obraz samoty. Nejvíc mě oslovil poslední verš, ten je milionový. Přemýšlím, proč je začátek o nich, zbytek o první osobě. Části vytváří nálady a neurčitě skáčí sem tam a nekončí přesným začátkem další. Po vícero přečtení mi chutná o olivách. Člověk si je musí zamilovat
Strašně mi tam vadí ty dvě "a". Úplně mi narušují požitek z básně, která je jinak pro mě velmi povedená. Bez těch "a" za pět. Nyní jen za 4. Škoda, snad mi autor objasní svůj záměr. To žádám.
Krásný moment pro mě z celé básně jsou poslední tři verše.
Po promysleni jsem prvni "a" smazal. To bylo, pravda, zbytecne. Druhe jsem nechal z vyznamovych a vicevyznamovych duvodu.
Trochu me mrzi, ze jsem na to neprisel sam. Ale velmi dekuji za precteni,zastaveni, predevsim pak ale za komentar.
Nesvatební | Světluška | Kacíř | Sněháňky | Hluboko nad věcí