Omlouvám se těm, jenž nesou a nesli
se mnou, bolestí vnucený mnou kříž..
Jenž tlačí k zemi stále níž a níž.
Leč.. vzhůru dámy, vzhůru páni..
vzhůru ´pampúšik´, bo bez snahy vidieť, nepomôže Ti už nik.
Jak tá hruška zelená, čo obila si kolená.. veď bola príliš nezrelá.
Ďakujem tým, čo niesli a nesú
so mnou, bolesťou azda mnou vnútený im kríž..
Viedieť krásu vôkol seba a ukazovať seba i v radosti, čo plynie nielen z ľudských bytostí a svojho umu..
ktorý i bez rumu prezentovať môžem s ľahkosťou ženy, i s radosťou zraneného dievčaťa..
LIDI, MILUJI ŽIVOT!!
Hodnocení:5 (celkem: 5, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 12x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Odnikud nikam | Stín v letu | Pohled z klece | Zima | Váhy