Slunce se ukládá za oponu z mraků
a poslové jeho poslední
když scházím skalami a bránou draků
prosvěcují večerní opar z údolí
nořím se do stále větší tmy
nemám strach vždyť vracím se znovu
do zeleného chrámu za svými bohy
do cestami protkaných českých hvozdů
jež barvy mění v čtveru ročních období
učit se jejich klidu a odvěké moudrosti
a všemu co v koloběhu žití postrádám
měsíc rozehrál hru stínů mezi stromy
na kamenech mozaiku
svých dnů si poskládám
noční vánek jak listí ze skal mi ji svál
kouř štípe do očí tak je k hvězdám pozvedám
oheň smutně vrhá mihotavé světlo
na mou osamělou postavu
bývalo nás tu víc...
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Hodnocení:3.2 (celkem: 16, počet hlasujících: 5)
Zobrazeno 5x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Noční vandr | Myšce | Cesty barev |