Tahle hvězdoslavná výprava do ráje ...
je u konce
(Už i andělé ztratili trpělivost s mým umíráním.)
Jako inkoust jsem totiž neprošla -
- zasychám strašně pomalu.
"Znala jsem velkou vodu
z fotek a vyprávění
a jednou, v pondělí,
hodili mě do ní."
Zabalená jako útroby uvnitř těla
v obalu bez kyslíku
plná vody, plná zbytků
a z nich ...
už si vážně nejde nic vzít.
V té tělesné tmě zůstal jen strach:
Co kdyby se setmělo tak,
že se k sobě neprosekáme?
Nejsme si blíž víc, než na dva výkřiky,
že ze střelce terč neuděláš.
...
...
Není domov bez křídel
a já jen ... trapně závislá
na všem
na všem
na všem, co uletí.
Hodnocení:3.5 (celkem: 7, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 36x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
pro mě je tohle o pár stupňů lepší než to s tím tvým já
ty první tři jsou dost popisné a moc "ukecané"
vytáhla bych si pro sebe jen
výprava do ráje je u konce
Jako inkoust jsem totiž neprošla -
- zasychám strašně pomalu.
a potom třetí, čtvrtá, pátá a šestá ano
smutek, ztráta, strach možná z beznaděje, to už záleží na každým jednotlivým
vlastně ani nechci, nebo nepotřebuji vědět, o čem to je, když mě osloví, když si v ní můžu něco najít pro sebe
takže
Vážně nechceš zkusit něco...neosobního, pro nás?
Pro mě vcelku chaos...přijdou mi zvláštní lidi, co se nedokážou oklepat z něčeho podobného a pořád se z toho musí vypisovat. Sobě. A posílají dál. Chjo.
Víš ... to se tak v životě stanou věci, ze kterých se oklepat ani třeba nejde. nepřeju ti to, ale někdy to třeba zažiješ a pak pochopíš. Už mě tenhle server začíná štvát. čtu spoustu autorů poezie a milion z nich píše o sobě a o tom, z čeho se nemůže oklepat. Nevypisuju se sobě. Vypisuju se ze sebe.
Jooo svět je kráásný, kolem je spousta krásného, třeba to, že je ti dovoleno se vůbec nadechnout ... já kdysi byla stejně optimistická jako ty ... zůstalo mi z toho jediné, že vždycky je důvod proč žít. Někdy se ale jinam dívat, prostě nejde.
No právě, když tě něco nebaví, neznamená to, že je to špatné nebo že dotyčný musí psát tak, abys byl rád ... když už mám svůj styl a mám své vyjadřování, nemůžu jej změnit jen proto, že si to lidi na Poetě přejí.
Neříkám, že svět je krásný. Nejsem ani optimista. Jsem dost pesimistický a depky mám pomalu každý večer. Ale už nemám potřebu to vypisovat. Radši se dělím o radost.
Neřekl jsem, že je to špatné. Jen z toho nic nemám. A poezie je pro mě o zážitcích. Co se týče stylu a Poety...je to tu omezené, málo autorů, čtenářů. Ohlasy můžou být jak pozitivní, tak negativní, tady pro nedostatek...
Má podivnost | Pět stehů | Přání v psaní | Sluneční balada | Zákon snění