Nemilována

Bolest jenž v srdci mám... Bolest a rána, kterou mi udělal ošklivý tvor...


Autor: Venali, 7.2.2009, Básně

  

Dotek hebké tváře
usedáme na oltáře,
kříže nad námi,
přešli jsme ceremoniály.

Rozpuštěné černé vlasy,
dohromady nás dalo cosi,
obcházíme varování,
užíváme si stmívání.

Náhlá rána osudu,
změna tebe ve skálu,
city jsou pryč,
v očích máš chtíč.

Moje slzy neutíráš,
jen mi nadáváš,
stále tě jen miluji,
ke krajnosti se schyluji.

Na vybranou nedáváš,
touhu mou neznáš.
Slova nic neřeší,
polibky jsou suší.

Slzy z tváře tečou,
necháváš mě samotnou.
Nechci tě již vidět,
a už vůbec tě slyšet.

Konec mezi náma,
o lásce již jen fáma,
Milovat se nauč,
a mě už nemuč.

Myšlenky letí k tobě,
vzpomínky mačkám v sobě,
oči plné smutku,
gesta prázdných skutků.

Líce jsou bledé,
zapomenout není snadné,
Po obejmutí toužím,
Po lásce žízním.

Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.

Hodnocení: 2.4
(celkem: 12, počet hlasujících: 5)

Zobrazeno 38x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>