Bílého květu
očím se zachtělo.
Hřejivých polibků
kadeřím schází.
Andělům s krovkami
se žlutou skvrnou
sčítám hodiny propůjčení.
Poleťme k nebesům
po každém povzdechu
s každičkou vzpomínkou
u brány stůj.
Hodnocení:5 (celkem: 40, počet hlasujících: 8)
Zobrazeno 68x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Přečetl jsem si tvoji předešlou tvorbu...a pochopil jsem...omlouvám se za můj odlehčený komentář...je dobře že píšeš...a píšeš krásně...ten smutek musí ven...a hrozně se těším na tu dobu...až to všechno pomine...a ty pro mne...pro nás...napíšeš něco krásnýho...a moc veselýho.
Že měli bychom být štastni za to, kolik času s milovanými nám bylo dopřáno a netruchlit na tím co nám bylo odepřeno. Nejdráže vykoupená, nejobtížněji vytrpěná obrovská životní moudrost, nechat milované odejít.
Benediktýnka | To Tobě Bože | i málo stačí | proč nepíšu | Chvíle přání