Nebude to zá, nebude to al,
ten co mě k tobě tak připoutal.
Snad jen vděk za ten sen,
zůstávající v mysli nezměněn.
Ač se ji dávno na obloze slunce klene,
a nic tak pěkného mi do dne nepřivane.
Ty múzo má přilas,
odelas a přesto zůstane.
Tančí na bálech jiných očí,
já vinen jsem, jen jestli mé pohledy,
se k tvým nohám pootočí.
Ne, prosím neotáčej se ke mně zády.
Sice jsem tě nyní pln více,
jak ale popsati krás tvé líce,
kdy sama mi k něnosti slov brání
a polibkem svým kouzelným si mě nepodmaní?
Jak zobraziti krásu tvou,
kdy ani básníci silou slov nadaní,
neopěvovali ádnou tobě podobnou?
Na líbeznost múzy tyto slova nestačí...
Múzo má, by tě nemohu v mysli ctět,
nejsem nepřítel tvé síly,
kousky z tebe ve mně zbyly,
a v těch tě prosím: vra se a hleď.
Byl jsem pro tebe břímě, co tíí,
jak řece v toku hráz,
"Nech, nech mě a mohu dál téci,"
Chtělas a já jen stál.
Z kamení, je studené bez citu je,
těké svou tíhou sobě nesnesitelné.
Proto jsem tě musel nechat jíti,
já byl jen ten co tvým ivotem proletí
a neměl jsem dost té zlosti,
abych prolétl a nechal patnosti.
Tak se vra, by to bude jen chvilička
zanevře-li na mě nebo ne
stejně ve mne zůstane
a já na tebe budu myslet, múzo moje maličká.
Hodnocení:2.75 (celkem: 11, počet hlasujících: 4)
Zobrazeno 4x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
LIDI | Krutá královna | Mezi hroby | Útok bláznů | Smrt