Vyvaroval bych se v první řadě veršům, které začínají velkým písmenem a končí tečkou. Je to až moc svazující, jakoby jsi sám tu báseň šikanoval a týral. Když se na to v klidu podíváš, nevypadá to hezky. Dále rýmy/neRýmy - např. klid/lid. A opakování veršů jako ve čtvrtém a šestém verši. Opět to nevypadá hezky. Jakoby jsi na sebe ukazoval "Nedokázal jsem nic vymyslet." Velká chyba. Potenciál tu ovšem je, takže se nebojím. Hlavně číst, číst, číst a nepřestávat psát.
Ano a používání jazyka svazuje krásy lidského ducha. S tou rýmou souhlasím. A jeden z mých profesorů by ti řekl, že se věci v básních opakují aby na ně bylo poukázáno, protože jsou důležité. Ale díky za kritiku.
Den s Johánkem | Ludvík Děsivý | Studentská aristokracie | Sedím tu sám | Jakou chci můzu.