Monolog s Lamdé

Jako by malá jeskyně vyrostla dnes nad mou hrudní kostí...


Autor: Jan Moras , 10.1.2004, Básně

  

I

Jako by malá jeskyně
Vyrostla dnes nad mou hrudní kostí
A zlá prázdnota zpočátku nevinně
Rozpíná se proti dechu.
U dveří ale s lehkým úsměvem
A netlumené výkřiky mi poví
Že už začali...

Přebíhám pohledem po tvářích
Po hřbetech knih
(tuším, že nečtených)
A řeč jde o věcech povšechných.
Jak mouchy
Hvězdy k nám letí
A hněvivě narážejí
Na zavřená okna.
Možná že ještě přijdeš
A zatím bude čas přemýšlet o jiných slovech
Jiných místech a dnech
A - ovšem - i o jiných bezvýznamnostech.

Naše tváře tak málo povědomé
Zběsile budou se převracet
Na stranách hracích kostek
A mincí
V jiných zakouřených místnostech
Naše životy letmým pohybem zápěstí odhozené
Jak had se obtočí kolem jistých otázek
Které koneckonců lze nepoložit.

Na jazyku se usazuje
Nasládlá pachuť velkorysosti
S níž přistupujeme k životům těch druhých
Skleněné prsty úzkosti mě objímají zevnitř
A v čase, který mi zbývá
Než si prorazí cestu tkání
V mém čase života a umírání
Mám strach.

Vrhnou se po letech
Do očí vzpomínky?
Takové dny jistě bývají
V těch očích ale rudé plamínky
Posměšně se na mě dívají.
I na cestě ke hvězdám
Jiných nocí
Budu zas narážet na zavřené okno
A střepy ošklivě pořežou
Jiné tváře...

Můj život zatím se odvíjí
V jiných pokojích.

Zvednu se tedy uprostřed hovoru
S neupřímnou omluvou.
Ve sklenkách cinkající ledy
Přehluší stejně moje zamumlání.

V zrcadle vidím pak
Jen cizí tvář krvácet
Cizí tvář pod proudem ledové vody
Cizí tvář dívat se na mě bezradně
Cizí tvář...
Dalo by se to přejít mávnutím ruky
Dalším z těch letmých pohybů
Laskavá úvaha jistě se nabízí
O čase plynoucím mimo nás.
(Jaká tvář dívá se na tebe ze zrcadla
A nakolik je ti povědomá?)

Musím se vrátit
Zatímco hovor poplyne
Musím se vrátit
Za cenu dalších rozbitých skel
Jistou pondělní ulicí
K jiným tvářím.


II

Stovkami louží rozlévá se ulice
Od věží kostela ke dveřím banky
Nahlíží v kradmých hloučcích
V kožených bundách
Do osvětlených výloh obchodů
Uskočí před projíždějícími auty
Do ztemnělých průchodů
Šplhá po špinavých vývěsních štítech
Oprýskaných fasádách
A rozbitých lampách
K zlověstným neonovým nápisům
A pak padá v obloucích dohasínajících nedopalků
Mezi válející se odpadky
Přihne si z poloprázdné láhve
Odhodí ji
A načichlá pachem benzínu řezaného spáleným tukem
Se táhne kolem synagogy
A k hypermarketu
Před jehož dveřmi se zastaví
Oslepená...

...protože tam
V těch promenádách mezi celerem a mrkví
Jogurty a čokoládou
Ne v těch zamčených kostelích
A synagogách
Tam mezi kosmetikou a pokladnami
A u stojanů s novinami
A časopisy, které tak dobře poradí
Jak žít
Tam se v nákupním vozíku
Projíždí Bůh
A s rozzářeným úsměvem
Natahuje ruku po zlevněném zboží
Zatímco ho ochranka
Šacuje podezíravým pohledem...

Vzduch je tu ale ještě těžší
A jiná ulice po dešti už čeká
U druhého východu.


III

Jsou místa zamrzlá do krystalků věčnosti v nás
Místa stínů
A doznívajících kroků.

Osvětlené tramvaje
Rozvážejí jiné životy
Vstříc jiným ulicím
A já
Jako už tolikrát
Snažím se v jedné z nich
Zahlédnout tvou tvář
A ujistit se
Že tvůj život
Někde za sklem
Pokračuje.

Snad bych pak uvěřil i v ten svůj...

Mám ale rád to ticho na konci dne
Rozmluvy listů ve větru
Usínající město.
Zavřu oči
A poprvé za večer
Ucítím déšť
Na své tváři.


IV

Vstoupil jsem kdysi do zahrad stínů
Rozbořenými zdmi
Narážel do vyvrácených kmenů
Zakopával o kořeny
A v ohlušujícím tichu
Padal
A křičel tvé jméno
A zkrvavenými prsty
Se zachytával větví
Ověšených tmou.

Tvá tvář mi ale navždy unikala.


V

Čas je jen jehla bolesti
Potřísněná vědomím
Že skutečnosti tvého života
Se odehrávají
Jinde
A mé mlčení
K nim
Nemůže dosáhnout.

Pak ale... co mi zbývá?
Tohle místo už mi nic neříká.
Odcházím
A město zpívá
Někomu jinému.

Rozbitá skla
A neopětované lásky
Nemluví zpravidla příliš
O štěstí...

Hodnocení: 2.44
(celkem: 39, počet hlasujících: 16)

Zobrazeno 9x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>