MODLITBA

Sbírka: Procitnutí


Autor: Martin Oliva, 23.3.2003, Básně

  

Neměl jsem za tebou chodit,
ne bez záchranné sítě,
zkazil jsem celý večer,
jako malý dítě.

Omlouvám se za všechny rány,
omlouvám se tobě i sobě,
odmítat je tak těžký,
ale ne v týhle době.

Aspoň jsem poznal, co je to čest.
Je to dlouhá, prodlužující se touha
cítit přítomnost Boha.

Něco ve smyslu.
Zachoval jsem se jako správný muž
a budu za to spasen,
tak přísahal jsem.

Zvyky starých Římanů,
udělat ze své slabiny nejmocnější zbraň,
teď přišel tvůj čas,
probuď se a vstaň.

Boj proti přesile,
vždy jsem uměl prohrávat
a teď se to bude hodit,
bude mi to odvahu dodávat.

Dnes ale musím zvítězit,
požádala mě o to má paní,
případná prohra
prý její city raní.

Taková motivace mi dává pocit jistoty,
víru ve vlastní síly.
Tady nejde o odměnu,
jde o pocit, který se mnou sdílí.

Seber upuštěnou pochodeň,
aby ti svítila na cestu životem,
uvidíš správný směr i pod závojem noci.

Když ztratíš víru,
začne pomalu slábnout její plamen,
teď předveď, co ses naučil,
lepší je shořet než vyhasnout,
amen.

Hodnocení: 2
(celkem: 4, počet hlasujících: 2)

Zobrazeno 7x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>