Dal jsem ti srdce
tak flusni mě do ksichtu
držíš mě v ruce
a hezky se směješ
denně vzduch dýcháš
proč bys s ním mluvila
tak aspoň ze srandy
štěstí mu přeješ
a stále umírá tisíce světýlek
a já se koukám,jak jen se stmívá
vezmu si kytičku přiletí motýlek
otevřu ledničku a v ní někdo zpívá -
pojď sem
hnusnej svět za tebou nepůjde
je mu tu zima
pojď sem
a to hned
naposled zamávej a zkonči s nima
lednice je úkryt zoufalých myšlenek
zoufalých lidí
kdo jednou vstoupí už nesmí navenek
vokýnkem z mrázáku však trochu vidí
do světa mrzáků,do světa lidí
Souhlasím s Kamilou, myšlenka je celkem originální. Konec dává pomyslnou korunku celé básni. Takový optimistický pesimismus. Ale zbytek guláše, hlavně ten začátek. Zdá se mi to jako propojení více děl, ne jednoho...to ubírá na kvalitě.
Poslední jaro | Pojď | to ticho znamená konec?... | ...a nejde to vrátit... | Stroj