V půli jako by jsi ztratil nápad, který nebyl špatný v prvních dvou verších. A pak poslední dva které pobavily. Na infinitivy jsem alergický, tady to ještě šlo. Skoro jako psaný z donucení. Nesmí být cítit.
Koukal jsem za sedmý řádek, kde cca tuším půlku a přijde mi že jedu ve stejném duchu..a jestli mě něco nutilo...snad soutěžní zadání, jinak si nic jiného nevybavím
vykloněn po pás oslovil jsem děvu
a kupodivu dala si hned říct
mimo ten básnický slovosled je to pro mě víc próza. A pak ten výraz o básnickém střevu, který je sám o sobě dost nebásnický, je to nadávka poezii. Tam přecházíš z vážnosti sonetu do něčeho, co je spíš alegorie na něj, víc říkanka.
Motorika a vtip prvního čtyřverší je slibná. Opřen o druhý konec pera a hned za tím dívka za oknem (krásný dvojas!).
Druhé čtyřverší je opět rozvíjením předešlého, přesto drží pevně dějovou linku i nádech poetiky předešlého (včetně podtónu).
Třetí čtyřverší mi říká, že básník chtěl příběh natěsnat i se svým slovem do formy, aby to mohl ukončit. Protože v hlavě věděl, jak to chce skončit, ale řádků se mu nedostávalo.
Dvojverš, prostě tečka. Humorná.
Přesto musím hodnotit nízkým hodnocením, tj. 1, jelikož to není sonet (ani anglický), byť se zdá.
Je to veršovaná zábava, ta se cení, ale soutěž je soutěž. Kdyby to bylo mimo ni, zvednu více prstů a odpustím si více keců
Snad autorovi nevadí.
já už ji četla dřív, jen prostě jsem se nedostala ke komentáři, takže dneska
- musím se smát, fakt, ten konec mě prostě rozesmál
takový rozčarování nakonec
fajn, líbilo.
naopak, a přesně, závěrečné dvouverší má nebo by mělo poskytnout nějaký nečekaný zvrat, překvapivý obraz a to se ti dost povedlo, protože to, že se budu smát, by mě ani ve snu nenapadlo, takže
Johannes R. Becher o sonetu:
Zdá se nám, že podstata sonetu tkví v tom, že je to v pravdě dialektický druh poezie, eminentně dramatický - - - .Tato dramatičnost pochází odtud, kde je sonet stavěn podle obsahového schématu, totiž první kvartet jako teze, druhý jako antiteze, a následující dva tercety jako synteze. Klad a protiklad v obou prvních kvartetech a jejich překonání v závěrečných tercetech charakterizují ryzí formu sonetu.
Brukner a Filip ve Větším poetickém slovníku namítají:
Tento myšlenkový pohyb je ovšem různě obměňován, neboť sonet, ač žádá kázeň, nelpí dogmaticky na tom, aby byl uvnitř svých hranic stále stejně rozdělován, aby si teze nedopřála přechodu z prvního kvarteta do druhého, antiteze, z druhého kvarteta do prvních veršů terceta atp.
Podstatu sonetu nenarušuje ani jiná grafická podoba, ani absence rýmů. Sonet se však rozpadá tehdy v nic, je-li uvnitř jeho formy myšlenkové vakuum, nedokáže-li autor spojit lyrické s dramatickým, nepochopil-li že za vnější krásu vděčí sonet své duši.
Hudba
ona vždy prvá usadá
a po nej ešte aspoň štyri
vízia úzkosť strach zlá nálada
do očí čírych
živá a na smrť primladá
je prachom čo mi v hlave víri
hoci i robím všetko čo sa dá
s výronom síry
ani sa pri tom nezapýrim
ani sa s nikým o nej nehádam
viem že by bola nerada
hudba je pre mňa záhada
možno že iba slabo ovládam
hru na klavíri
rozdělím moře | ...zaživa | usedá | průtrž | kriminální sonet