"Hm, závěr působí právě tak, jak má"
Jak můžeš vědět, jak působí? Jsi "jen" autor, na druhé straně stojí čtenář, a to, jaké dílo vyvolává pocity či jak působí, by ses měl dozvědět právě od něj.
A v tom případě na mě, jako na čtenáře, působí divně...
Nejde o závěr jako takový, ale o nalezení myšlenky v kontextu celé věci.
"Nicméně snad je prvořadý pocit autora a to, co cítí při psaní díla."
To je myslím omyl. Pro čtenáře nemusí být důležité pocity, které autora vedly k samotnému textu, zajímá ho výsledný text a pocit, který právě ten nese, kterým na něj působí. Jestli autor ve chvíli psaní cítil to či ono, je irelevantní.
Celkem osobitě popisuje O. Řeporyjský v jednom z komentů - dovolím si citovat:
" Báseň se píše ze slov! A není podle mě důležité, proč a s jakými myšlenkami básník báseň napsal. S krásnou básní je to jako s krásnou dívkou. Nebudu se ptát, jak se octla na světě, jestli byla počata v alkoholovém opojení na maturitním večírku, jestli je produktem znásilnění, nebo jestli byla počata v lásce a loži manželském. Je to krásná dívka, která je krásná, protože je krásná, ne proto, jak vznikla. Stejně tak báseň. Je mi jedno, jestli ji autor napsal lžouc od prvního slova, nebo z hlubokých citů, případně jen pro legraci. Jde mi o to, že báseň je krásná!!!"
Ale jistě rozumím tomu, že autor chce, aby jeho rozpoložení v dílku bylo znát (pokud nějaké bylo), a pokud čtenář "nepochopí", jistě to nemusí být jeho chyba...
Měj se, S.
K čemu sny ... |