Jsi jaro bez dna,
jsi studna,
píseň,
tvář líbezná
jsi kousek oleje,
po kterém zmrznu
v náručí léta,
jsi prázdná plechovka
od coca coly,
která řízne,
dlouho bolí,
jsi srdce v mém srdci,
pouť líbezná,
jsi jako studna
jaro bez dna.
Hodnocení:4.87 (celkem: 73, počet hlasujících: 15)
Zobrazeno 202x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Dokud všichni budete na kecy této opravdu politování hodné bytosti s fází duševního rozvoje na bodu nula reagovat, tak sem bude tyhle jeduplný slinty plivat dál... I když chápu, že je dost těžký to vydržet Jinak báseň moc pěkná ;)
hluboka uklona Tome...dlouho me tady nic moc nedonutilo hodnotit a komentovat,tohle se mi velice libi.
Zda se mi,ze ta coca cola s toho textu strasne vycniva,ale zaroven do toho smyslu patri jako by byla sita na miru
Člověk se stává bohatým, až někdo nakreslí jeho příběh slovy. Tome, ty budeš mít jeden z nejlepších (nejlidštějších) memoárů vůbec.
Však sejdeme se v "básnickém nebi" přeci ;-)
Sat.
Milý příteli, my se sejdeme nejen v básnickém nebi, ale i v nebi pozemském při jedení výborných steaku v Popelíně Ty jednou dostaneš první výtisk memoárů...
Už jsem ji četla.. mockrát; a až teď.. je moc hezká, jen ta plechovka coca coly mi působí v textu dost surově, ale na druhou stranu vtahuje zase do reality tohoto světa. ".. kousek oleje, po kterém zmrznu.." - samé paradoxy.
Některá říznutí opravdu bolí dlouho, ta na duši dvojnásob, ale vždycky se zhojí. Chce to jen čas, pochopení, pofoukat a obejmout. Občas stačí věřit přátelům, popovídat si a svěřit se. Od toho přátelé jsou, ne?
Je to zajímavé...už několikrát jsem četl verše na téma "jsi" (i já je mám) a stále jsou jiné...kdyby se složily do jedné básně byla by to ta nejdelší báseň na světě a věřím, že jediný verš by nebyl stejný
Poslední valčík | Očekávaná něžnost | Peníze k životu netřeba | Pro krásně smutné oči | Proč se na mě usmívají cizí muži?