Hlas tvých kroků po schodech, po schodech do nebe, po schodech do našeho -domů.
Máta, skořice, vypraný prádlo, vepřový...
Kde nic není, ani smrt nebere, řekla jednou má matka.
Trochu ustrašená chuť tvého pohledu, můj úsměv, co odpouští-celých třiadvacet let.
Neříkej nic, lehnu si raděj na tvé doteky.
Růžové dlaždice, růžová linka, růžová postel i kočka spadla do růžový-promiň ten trochu kýč.
Ta barva, až podzim uráží-jakoby přišlo pozdní jaro.
Pojď, sloupáme spolu omítku, abychom se dopátrali pravdy.
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Hodnocení:4 (celkem: 4, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 7x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Ani jsem to nedočetl do konce a můžu tu s klidem napsat, že struktura básně je otřesná. A nevím co se to v poslední době stalo, že každý nový publikuje jako z kulometu, jedině tak svá díla uděláš protivnými pro další autory. Bacha na to.
Domov. | Teď. | Láska |