Škvíří už maso, černají kosti,
dost bylo čárů a dost bylo zlosti,
jen žárem ohně ta stará žena,
ač konáním prokletá, jest očištěna.
Ta v mládí rozpuku praská už v kole,
vpletená v loukotě, zbitou hlavu dole,
čumilů mocný dav jen tiše civí,
útroby sevřené však cítí se živí.
A dívce té nejmladší dech se již úží,
kleštěmi z ňader jí rve kat pruhy kůží,
už jí křik umírá, pak změnil se v ticho,
když dýka zubatá jí vyvrhla břicho.
A diváci opilí tou hojností krve,
hledají siroty, tak jako prve,
a na ty pak ukáže vinící ruka,
ať příště zas je potravy ... pro pekelná muka.
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 13x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Čarodějnice |