Bříza

Autor: Jarohost, 30.9.2001, Básně

  

Větvička břízy na okno mi šlehá,
své místo na slunku stále si hledá.
Je jak lidské srdíčko,
co hledá stále štěstíčko.

Celý stroj stojí pevně tady,
větve své ukazuje, jako vnady.
Podívej človíčku na tu krásu,
po obdivu a přátelství stále jen pasu.

Mám ráda slunce, světla dost,
jsem tu na světě vám všem pro radost.
Pokud se dobře ke mně budeš mít,
bude se i tobě se mnou dobře žít.

Něhu a lásku pro potěchu rozdávám,
tolik ji pod kůrou, tolik ji mám.
Odloupni kůru mou maličko jen,
prožiješ se mnou překrásný sen.

Sen plný souznění, sen plný touhy,
vydrží lásko má, jeden den pouhý.
Tolik ji ve větvích, tolik ji mám,
až se jí lásko má už teď zalykám.

Jsem jako v kopuli, vzduch mi chybí,
lístečky chřadnou, voda mi chybí,
k nebi už nerostu, láska mi chybí,
pro tebe rostou však stromečky jiný.

Hodnocení: 1.4
(celkem: 7, počet hlasujících: 5)

Zobrazeno 18x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>